Goethit, SPARK, Jan Sedlák

SPARK 2/2010
Jan Sedlák 3,5 / 6

Klenot. Přesně tohle mne napadlo, když jsem poprvé viděl a otevřel nové album (nebo možná spíše hnutí) BRATRSTVO LUNY. Na české poměry nezvyklá slipcase krabička ukrývá dvaatřicetistránkový booklet, plný tajuplných fotografií s gotickými motivy. Obal za šest s hvězdičkou. Tvorba BRATRSTVA LUNY odkazuje na nejlepší okamžiky kultovního XIII.STOLETÍ. Spíše střednětempé skladby podkresluje mystický hlas v našem jazyce. Zmar, samota, odcizení dnešní společnosti, války, smrt, vyhoštění . . .

     Ehm, napsal jsem mystický hlas? Pokud jsem z bookletu dobře pochopil, vize dvou protagonistů kapely, tady Hraběte R.X.Tháma a Lorda Darkthepa, pěvecky ztvárňuje host Maestro Xpíl, který se snaží co nejvíce přiblížit výrazu, jaký používá Petr Štěpán, tedy mozek právě XIII.STOLETÍ. V mnoha pasážích je ale vokál údajnou mystikou tak nabitý, až dokáže rozesmát. Tomuto aspektu by měla napříště skupina věnovat zvýšenou pozornost. Osobně bych hlasoval pro využití klidného vokálu, který se objevuje ve slokách skladby „Utrpení z přežití – Pacific Elegy“, která svým pnutím, jíž jí dodávají samplované věty (například z procesu s Miladou Horákovou), patří k vrcholům desky.

Hudba BRATRSTVA LUNY míří nejen směrem k tuzemské legendě, ale začíná se otáčet i po popu a la CURE, v němž je možné spatřovat jistou posloupnost. Při své zdánlivé jednoduchosti je plná kytarových kudrlinek, citlivě využitých kláves, mohutných chorálů a určité dávky hitovosti. Pokud by album „Goethit“, věnované tajemstvím opředenému velkému básníkovi Johannu Wolfgangovi Goethemu, vyšlo těsně po sametové revoluci, to by se děly věci. Ta doba ale pominula. Nicméně, pokud vím, gotiků u nás stále ještě běhá dost. A BRATRSTVO LUNY své věci věří.

Jan Sedlák 3,5 (3=průměr s ambicí; 4=výborné, takže něco mezi tím)