Carpe Diem, Halotan Records, Wojtek Sajkowski

     Český gotický rock má v naší zemi výjimečné postavení díky popularitě XIII. STOLETÍ, jejichž skladby vešly do zlatého fondu a jsou přirozeně a trvale oblíbené u polských fandů gotického rocku. Ještě donedávna byla v Polsku kapela Petra Štěpána jediným všeobecně známým zástupcem gotické scény našich jižních sousedů, který tu byl. Tento stav se však změnil a na polských festivalech (Castle Party, Moonfog) se objevilo BRATRSTVO LUNY a brzy se na první z těchto akcí představí další česká kapela – CARPATIA CASTLE. První ze zmíněných kapel má po velmi úspěšném debutu „Goethit“ a dalším jistém a solidním albu „La Loba Ante Portas“ třetí, nejnovější dílo s názvem „Carpe Diem“, které budu rozebírat v této recenzi.

   Už „La Loba Ante Portas“ bylo velice různorodé a docela složité album co se týče gothicrockových standardů. Aranže často driftovaly směrem k progresivnímu rocku a písně neměly jednoduchou strukturu. „Carpe Diem“ rozhodně pokračuje v tomto progresivním směru, ale zároveň nově definuje celou a novou skořepinu umělecké tvorby a hudby BRATRSTVA LUNY. Jedním slovem: sbohem vlci a gotické hrady, vítejte ve strašidelném postindustriálně digitálním světě počátku XXI. století. Stačí otevřít booklet a získáte více či méně představu, jaký směr si tentokrát Hrabě R. X. Thámo vybral: modelky oblečené v kožených kostýmech, vojenský střih, na hlavě lodičky, černo-bílo-červené barvy jasně odkazují na symboliku třetí říše – to všechno už tu samozřejmě bylo u mnoha industriálních  kapel s LAIBACH v čele, o epigonech (potomcích) vzhledu kapely NACHTMAHR ani nemluvě.

     Toliko o vizuální stránce alba, protože hudebně je již více než původní originální předloha. V hudbě kapely je málo odkazů na starou hudbu, která byla slyšet na debutovém albu. Nicméně její ozvěny tu ještě zůstaly, a to například v refrénu „Carpe Diem Corporation“ nebo ve znění kytar ve skladbě „2084?“ – v tomto posledním případě jejich lyrismus krásně kontrastuje s elektronickými beaty. Vlastně slovo „kontrast“ může být aplikováno na hudbu jako celek prezentovanou na tomto albu: na jedné straně všudypřítomný lyrismus, na straně druhé množství moderních elektronických akcentů v kombinaci s hrou kytar. Vezměte třeba „Mezi sfingami“: trhané kytarové riffy jsou spojené s inspirativním zpěvem Maestra Xpíla, orientální motiv a refrén, jehož melodie a aranže připomínají rock sedmdesátých let. V „Promenádách chimér“ se tyto akcenty šíří trochu jinak: pulzující rytmické basy (kytara + elektronika) skutečně nastaví celou skladbu do velmi zajímavého marš-transového klimatu (které podtrhuje váhu kytar). Skladba, která se rozhodně odlišuje na pozadí celku – „451° Fahrenheita“ – je nejkratší na albu (nepočítáme-li intro „Carmina I / IX“) a také nejrychlejší, s kompaktní strukturou celé písně. Není divu, že byla vybrána jako singl, protože je to prostě hitovka a stejně jako celé album je velmi dobře zaranžovaná (všimněme si ženského vokálu). Zajímalo by mě, co by se stalo, kdyby BRATRSTVO LUNY častěji nahrávalo takovéto kompaktní hitové trháky a upustilo od složitějších epických forem skladeb, které dominují jejich albům. Že by tato píseň naznačila budoucí směr kapely a vývoje její tvorby?

     Následující písně se znovu vracejí ke složitějším formám skladeb epického střihu, takže hitový směr předešlé skladby ustupuje do pozadí. „V rozvalinách“ je možná nejvíce lyrický moment celého alba, a to zejména díky podmanivému žensko-mužskému vokálnímu duu a krásným progresivním kytarovým sólům. Zajímavé je, že celá dynamika je podporována pulzujícími bicími a baskytarou. Lyrická linie pokračuje od začátku, „Šafrán karpatský“, který začíná jako „Moonchild“ od KING CRIMSON, ale pak udeří kytarově rytmickým transem, již známým z „Promenád chimér“. Úžasné číslo, i díky již zmíněnému „crimsonovskému“ znění. Prostě něco krásného. Po těchto poněkud reflexních momentech BRATRSTVO LUNY sáhne po nejostřejších kytarách ve své historii. „První z prokletých“ začíná velice těžce, ale pak opět uniká do více progresivních oblastí, dovedně se prolínajících melodií, výrazných kytar a velmi vážných, téměř operních akcentů. Toto vznešené klima udrží i senzační „La Bastille“, která spojuje jemnou hru na klavír a podmanivý refrén, v němž jsou hesla francouzské revoluce: svoboda, rovnost a bratrství. Po revolucích obvykle zůstanou ruiny, takže celé album končí písní „Na spáleništi“ – dlouhý instrumentální epilog shrnuje celé album, ve kterém se vrací chorálním zpěvem ke všem titulům celé desky.

     „Carpe Diem“ rozhodně není nejjednodušší album pro fanoušky gotického rocku, ale určitě osloví posluchače, kteří jsou více otevření progresivním tónům. Za zmínku stojí skvělý zvuk alba (ach jo, kdyby každé gotické album znělo tak dobře) i instrumentální virtuozita, stejně jako velice propracované aranže. Celé album je ve své rozmanitosti velmi konzistentní, ale oproti výjimečné skladbě „451° Fahrenheita“ trochu méně hitové. Tato recenze se rodila velmi dlouho, protože jsem musel mít spoustu času, abych objevil všechny nuance a prolomil složitou strukturu kompozic tohoto alba. Ti, kteří neodloží album „Carpe Diem“ po prvním poslechu, budou štědře odměněni. Pro mě to je bezpochyby nejtěžší, ale i nejlepší album BRATRSTVA LUNY.

Wojtek Sajkowski (Halotan Records)

Přeložil: Wlasow

Jazykový editor: Blackmoon