Carpe Diem, WOB magazine, Blackmoon

S předmluvou R.X.Tháma adresovanou Chráněncům Luny:  „Digitální chřtán je bezedný. Jednou přijde velká TMA a vše, o čem si dnes mnoho lidí myslí, že je věčné a módně tomu nadbíhá, propadně nicotě … neberte to jako věštbu, ale jako pocit vyslovený tiše, ale vážně adresovaný spřízněným duším. Již dnes je novinový papír vzpoura, rebelství, nebo jestli mermomocí chcete… retro, přežitek? Ne, tak na to mě přísahat nepřinutíte!  Nepřenesl bych přes srdce, kdyby v „Matrixu temnoty“ našla svůj hrob dva roky stará Blackmoonova recenze, která je sama o sobě uměleckým dílem. Ale pozor – neexhibuje líbivými obraty, trefnými metaforami a smrší empapatie! I když v ní ve vrchovaté míře zastoupené jsou. Opravdu, nepředvádí se nadbytkem opentlených slov, ona vypráví, duši objímá a snad písmeno v ní není nadbytečné. Pro nás, novodobé Trubadúry, byla tato mimořádná recenze zjevením, údivem … obrovskou radostí a štěstím! Byli jsme pochopeni a to v míře tak vrchovaté, že  jsme tomu nemohli uvěřit. Náš hudební producent Tomáš Kobdzey Kašpar Blackommovu řekl, „To jsi snad napsal na objednávku? To prostě není možné!“. Protože můj trubadúrský druh Kobdzeye zná, neurazil se. Ovšem neopomněl zdůraznit, že takové sprostotě, jako je zaprodat srdce milovníka hudby, tomu by se nepropůjčil ani na mučidlech inkvizice, řečeno s nadsázkou! Přijde mě symbolické, že se v TRUBADÚROVI objevuje i v pořadí druhý blackmoonovský ortel nad naší studiovou nahrávkou. Chráněci Luny, nalijte si vína, a čtěte pomalu, mazlete se s každou větou, vstupuje k vám krásno a pochopení! “                                 

Carpe Diem od BRATRSTVA LUNY
LunArt Music 58:44 

„Neptej se. Je zakázáno vědět, jaký konec přichystá bůh mně či tobě. Nezahrávej si ani s babylonskou věštbou. Lepší je smířit se s tím, co ti život přichystá. Ať prožiješ ještě několik zim, anebo ti Jupiter daruje tu poslední, buď prozíravý… a napij se vína. Omez svá přání. Jen za tu dobu, co si povídáme, nám nepřející čas utíká pryč. Využij dne a důvěřuj, jak jen nejméně můžeš… v budoucnost.“

     Vznik tohoto alba jsem měl možnost sledovat od prvních syrových demonahrávek až po téměř finální podobu. Proto – a vlastně i díky minulé desce La Loba Ante Portas vpálené do srdce – jsem doslova hořel nedočkavostí, jak se BRATRSTVO LUNY vypořádá s mým očekáváním a s odkazem svého „vlčího alba“. Stačil mi jediný poslech, abych poznal, že „Bratři“ ani tentokrát nezklamali. Už jen samotný grafický koncept, jenž originálním způsobem odkrývá nosnou myšlenku celého alba, jíž R. X. Thámo v područí „voltairovských“ múz a s trnovou korunou prokletého básníka ventiluje svou hlubokou nenávist k všepožírajícímu chřtánu současného kyberneticko – masmediálně -uniformistického světového řádu pořádajícího cílený hon na individualitu, svobodomyslnost a lidskost a snažícího se z lidských bytostí vytvořit chladnokrevné, samostatně nemyslící kyborgy, tupě poslušné příkazů všudypřítomného Velkého bratra. Hrdinové příběhu – R. X. Thámo a Darkthep – se vzepřou zhoubné ideologii celosvětové korporace Carpe Diem Corporation, jež má ve znaku něco, co po čertech evokuje… až běhá mráz po zádech! Uniformované zástupkyně tohoto diktaturního molocha jsou sice křehké dívky, přesto jsou naši hrdinové zatčeni, potupně v poutech odvedeni – a zastřeleni. Zdánlivě banální zápletka do posledního detailu dotaženého fotopříběhu v útrobách tučného bookletu, nicméně velmi hluboká – a hlavně působivá, nutící k zamyšlení. Celý námět doslova jako by řval: „Bojovat se musí… ale zvítězit se nedá!“ Čest poraženým. Poraženým? Ale oni jsou ve skutečnosti vítězové!

     Hudebně je Carpe Diem bezkonkurenčně nejpestřejším počinem v osmileté kariéře BRATRSTVA LUNY. Kytarista Darkthep se o něm vyjádřil, že „album je barevné jako listí podzimu“ – a já bych to nevystihl lépe. Velký díl úspěchu v tom nesporně sehrál fakt, že na rozdíl od minulých nahrávek, kdy byl Darkthep až na jednu výjimku výhradním autorem hudby, pustil tentokrát skladatelské otěže částečně z ruky a dal možnost autorsky se projevit i ostatním členům kapely, což se na výsledné barvitosti alba neuvěřitelně pozitivně promítlo. Ačkoli se i na novince dočkáme nepřeslechnutelných záblesků Pšotkových a Darkthepových hudebních vzorů (především odéru britských PARADISE LOST v úvodní „Carpe Diem Corporation“ či jejich krajanů MY DYING BRIDE v písni „2084?“ anebo řeckých ROTTING CHRIST v nádherném kousku „Mezi sfingami“), je Carpe Diem nejsvébytnější a
nejosobitější nahrávkou souboru

     BRATRSTVO LUNY na novém albu již zcela vyjelo z klasických gothicrockových kolejí a místy dost odvážně koketuje s téměř až artrockovou rafinovaností – a v Kobdzeyově skladbě „La Bastille“ dokonce s jemně „hapkovským“ šansonem! Působivou ukázkou práce s atmosférou a jemnými zvukovými nuancemi prokládanými znepokojivou drsností kytar je už svým názvem lechtivě mrazivá skladba „Promenády chimér“. Na čistě rockovou notu s vysloveně relaxačním efektem vsadila skupina v dojemně poetickém intermezzu „V rozvalinách“. Za vrchol alba osobně považuji úžasně propracovanou a magicky podmanivou píseň „Šafrán karpatský“ z autorského pera baskytaristy Haika s rafinovaně improvizovanými náměty Ravelova „Bolera“ (z nichž nejpůsobivější je téměř hypnotická souhra flétny s bicími), nádherně traktorovým nosným kytarovým riffem a perfektně dramaticky vygradovaným závěrem. Zjevně ne náhodou kapela zvolila skladbu „451° Fahrenheita“ jako předlohu k velmi povedenému videoklipu, který svým ztvárněním nápaditě představuje nosnou ideu celého konceptu Carpe Diem.

     Navíc má tento hudebně odlehčený kousek, jehož autorem je zpěvák Xpíl, vysloveně hitový potenciál, čímž se nápadně vymyká spíše vážnému, hluboce přemýšlivému zbytku desky. K tomu se váže i R. X. Thámova záliba v otvírání skladeb citáty literárních a filozofických klasiků, což si i tentokrát dopřál (prostřednictvím Ovidia) v úvodu písně „První z prokletých“, která je po lyrické stránce jakýmsi empatickým vhledem do duše prokletého francouzského básníka Françoise Villona přes propast více než šesti století. Za vynikající nápad pak považuji závěrečnou napůl instrumentální skladbu „Na spáleništi“, která je velmi důvtipnou hudební rekapitulací celého alba. Přestože BRATRSTVO LUNY na Carpe Diem oproti La Lobě znatelně skasalo plachty ženoucí je metalovějším kurzem a spoustu míst podbarvilo kybernetikou či tanečními rytmy zavánějící elektronikou a různými efekty nebo perkusemi, stále si zachovává své typické výrazivo a mám pocit, že zvýrazněním rockového náboje získala jejich hudba možná trochu paradoxně ještě větší sílu než se zdůrazněnou metalovou podsadou minulého počinu. Podmanivé, do děje vtahující atmosféře, kterou vytříbeným citem umocňují barvitý Xpílův zpěv a R. X. Thámovy recitativy, dodávají potřebnou hloubku a dopad i opět podprahově alarmující texty plné obratných a výstižných metafor a personifikací. BRATRSTVO LUNY zcela nepochybně stojí na vrcholu tvůrčích sil a svým aktuálním albem dokazuje, že cesta k opravdu silnému projevu nemusí nutně vést přes tvrdost legovanou metalovým akcentem. Skutečně důležité totiž je, „aby měly múzy pré“!

Blackmoon