STRÁNKA Z NOTESU
REPORT Z MAGICKÉ NOCI TRUBADÚRŮ II.

autor: Jaroslav Monte Kvasnica

Před Magickou nocí trubadúrů 2 se mi to vše nějak sukovalo… Moje partnerka Zdeňka nemohla s námi kvůli rodinným povinnostem do Kralup – a já, přiznávám s uzarděním, jsem měl sto chutí zůstat doma za pecí. Naštěstí zvítězilo srdce a zdravý rozum, a já počáteční impuls zavrhl. Cesta vlakem z Brna do Prahy s vlčicí Taigou proběhla fajn. V Praze nás vyzvedlo motorové spřežení kočírované Martinem Wlasovem, které nás, za herpetologických disputací, dopravilo na místo činu. Díky R.X.Thámovi a pochopení vedení kultůráku měla Taiga připraveno luxusní zázemí v sousedním parčíku.

A samotný průběh? Již beseda s Jenny Nowak a mou maličkostí mě naladila do báječné nálady. Výstava fotografií URBEX teamu mě okouzlila atmosférou a tajemstvím zázračných kouzel všednosti. První kapelu Digital Angels jsem – přiznávám – příliš nevnímal. Ĺahkou múzu ano, ale jejich podmanivá atmosféra astrálně-pohanského rituálu je pro mé staré uši přece jen trochu nad laťku. Moje škoda… Ovšem zpěvačka byla elektrizující… A Bratrstvo Luny? Naivně jsem se domníval, že bratři z Luny La Lobou dosáhli svého Everestu. U někoho však limity patrně neplatí. Carpe diem je prostě skvělé, úžasné, magické a magnetizující… A lepšího kmotra – než Petra Štěpána – si kapela na křest svého arcidíla ani nemohla vybrat… A XIII. STOLETÍ? – Nějak se mi nedostává slov… Viděl a slyšel jsem je mnohokrát a jejich tvorbu obdivuji a miluji! Ale – v takové formě a kondici – jsem snad tuto formaci koncertovat ještě neviděl! Úžasné! Dech beroucí! Třešničkou na dortu pro mne bylo skvostné uvedení Bohů na strojích… Tesat do kamene!

Samozřejmě festival provázelo i několik neplánovaných humorných epizod, nesoucích stigmata kouzla nechtěného. Jednou z nich bylo několikeré proniknutí smečky vlčáků (kteří přišli podpořit a rozptýlit mou Taigu) mezi publikum přímo do koncertního sálu. Při posledním spanilém nájezdu ke mně Taiga sprintovala s ukradeným klobásem v mordě. Kvapně jsem ji vyvedl do parku a chvátal okradenému majiteli zakoupit náhradní večeři. „Zbláznil jste se?“, nesouhlasila s mým návrhem rozesmátá oběť. „Nežil jsem nadarmo! Kdo mi uvěří, že mi na koncertu ukradl klobásek vlk?“

I dozvuky festivalu byly příjemně magické… Z azylu Ropomiškovského panství jsme v neděli vyrazili v husté mlze na bájný Říp. Na vrcholu u kaple se nad námi pohanští bůžkové smilovali a pozlatili slábnoucí mlžný závoj sluncem. Večer jsem se (zbaběle přiznávám) těšil do hajan. Ale R.X.Thámo byl jiného názoru. Při víně, knihách a hudbě plynul náš hovor v jeho tvůrčí svatyni hluboko do noci. Jinému bych fakt usnul v křesle…Resumé? Magická noc trubadúrů 2 je pro mne nezapomenutelná: DÍKY PŘÁTELÉ! DÍKY ROPO (tvá donkichotská umanutost opět triumfovala nad větrnými mlýny)! Skvělý zážitek! A tak mi nezbývá než tajně doufat, že se dožiji i trojky…

Monte Kvasnica