SPARK

Autor: Blackmoon / 1. 1. 2015

NECH VŠECHNO ŠPATNÉ V ROZVALINÁCH
… A NEOHLÍŽEJ SE!

    PEREX: „Carpe Diem Corporation je bohudík fikce. Má ale bohužel reálné jádro. Bůh nás chraň před jeho energií!“Blackmoon. Vrátil jsem se z objížďky panství. Venku lilo a můj černý hřebec byl promočený na kůži; srst se mu leskla, jako by mu koňský handlíř podal arzenik. Vytřel jsem ho do sucha a odkráčel do svých komnat. Je poslední, kdo mi zbyl… kromě mého věrného sluhy Archieho. „Posel přinesl zásilku, pane,“ zarazil mě hned ve dveřích jeho temně sametový alt. To už tu jednou bylo, pomyslel jsem si, když BRATRSTVO LUNY poslalo La Lobu.„Tak copak tu máme tentokrát?“ zeptal jsem se Archieho a obočí mi vyjelo nahoru, když mi můj věrný sluha podal povědomou obálku.No jistě, zdobené iniciály BL v typickém erbovním poli. Ti mizerové, usmál jsem se pod vousy, ze kterých mi pořád ještě kapala voda.„Děkuji, Archie, můžete jít. Dobrou noc.“ „Prosím, pane. Vám také.“Zvláštní, jak některé opakované formality znějí docela přirozeně, pomyslel jsem si, když mi studená chodba vracela utichající ozvěnu Archiehokroků. Tak se na to podíváme. Zapálil jsem zdobené voskovice na trojramenném svícnu, nalil si kalich Vlčího ubínu ročník 1666, usadil se ve své staré lenošce, rozlomil stříbrnou pečeť a vytáhl obsah obálky. A znovu jsem byl ztracený…

AUTOR: BLACKMOON
RESPONDENT: R.X.Thámo

Ctíme obsah tištěného média.  Rozhovor s Bratrstvem Luny je dostupný přes e-shop magazínu SPARK – KOUPIT ČÍSLO 1/2015!

Níže vám nabízíme bonusový materiál, který se do tištěné verze rozhovoru nevešel.

Posbírej střepy a jdi zítřku vstříc

 

Ne vždy vše vyjde na sto procent. Někdy se člověk musí spokojit s tím, co mu život umožní. A tak se i stalo, že rozhovor, který jsme s R. X. Thámem a Darkthepem připravili pro první číslo Sparku 2015, musel být okleštěn o pět otázek a sedm odpovědí, které vám nyní přinášíme v rámci jakéhosi „traileru“. Nechť je vám toto torzo návnadou na reklamou nezatíženou tištěnou dvoustranu, kterou se nám k naší velké radosti povedlo nenásilně navázat na – troufám si říci – dnes již legendární „první díl“, jenž vyšel v květnovém čísle Sparku roku 2012. Na rozdíl od poeticky laděného „Signum diabolicum prokletých básníků“ je „Nech všechno špatné v rozvalinách…“ slušná úderka – pochopitelně v souladu s nábojem a vůdčí myšlenkou „Carpe Diem“. Máte se na co těšit a my vám teď prostřednictvím toho, co se do Sparku nevešlo, chceme ulehčit čekání a zároveň vás navnadit, abyste zas jednou neváhali pustit žilou za tištěnou formu, o níž se jen díky takovým, jako jste vy, nebude jednou zpívat: „Popel z knih se stává…“  

 

 Prosím tě, Thámo, kdo přišel s tím úžasným námětem „Bolera“ v „karpatském šafránu“?
Tak teď jsi otevřel Pandořinu skříňku. Tento moment se stal předmětem sice seriózní, ale trochu vyostřené diskuse mezi mnou a hudebním producentem alba Kobdzeyem. Byla to první umělecká pře v procesu tvorby. S nápadem jsem přišel já, motiv „Bolera“ byl pro mě nezbytným dokreslením atmosféry této intimní písně. Kobdzey jako vysoce gramotný znalec kompozic vážné hudby cítil zpočátku v citaci tohoto díla malý zločin. V žádném případě se nechtěl dopustit neprofesionálního přístupu a Ravelovy tóny utopit v „rockovém guláši“. Nesmírně si vážím jeho přístupu, když se po několika dnech ozval, že našel cestu, jak na to, a uznal, že po seznámení s filozofií skladby a jejím textem tam pak následně zpracovaná variace patří. Tímto přístupem jsme jako BRATRSTVO LUNY nesmírně vyrostli, protože došlo k obrovskému tvůrčímu i lidskému semknutí, které je pevné právě tím, že se rodilo při překonávání překážek. Finální podoba písně je opravdu magická. Při tvorbě „Carpe Diem“ nám múzy až neskutečně foukaly do plachet naší „bratrské galéry“.

 „Carpe Diem“ už s gothic rockem nemá moc společného, zato si místy dost nebezpečně tyká s art rockem, což je hlavně Kobdzeyova zásluha. Jak svou tvorbu vidíte do budoucna?
Darkthep: S gothic rockem nás spíše vždy spojovala hlavně Thámova vize, hudebně jsme se ale každou nahrávkou od tohoto směru odpoutávali. Nelze říct, jakým směrem poplujeme dál, ale rozhodně to bude průsečík řady stylů, které máme rádi a dokážeme je zformovat do kabátu BRATRSTVA LUNY.
R.X. Thámo: To věčné žonglování s obsahem a uchopením pojmu „gothic“. Musím znovu opakovat, že pro mě je ideovou náplní tohoto slova metafora o cestě do hlubin duše, tedy nepovrchního vnímání věcí. Tam se ve své opuštěnosti setkáváme s vlastním stínem a hledáme sílu k nezbytnému dialogu s ním. Tato temnota, která je „vřídlem magického světla“, jak jsme pravili na debutu, obsahuje všechny atributy tohoto pojmu. S Darkthepem naši tvorbu představujeme lapidárně takto: BRATRSTVO LUNY = LunArt Music / postgothic. To je trefné. Náš další projekt naváže na poslední album.


Doneslo se mi, že už máte rozpracované nějaké nové nápady. Pokud je to pravda, dost by mě zajímalo, kam se chcete na dalším albu hudebně i textově posunout.
R.X. Thámo: V projektu „Carpe Diem“ došlo k až neskutečnému sepjetí a na tom budeme do budoucna určitě stavět. Jsem přesvědčený, že na dalším albu zopakujeme i model tvůrčího vkladu všech členů kapely. Co se týče textů i symbolické prezentace a vizualizace nového díla, naznačím jen, že to bude opravdu šleha! Nechce se mi víc prozrazovat ani naznačovat, protože je krátce po křtu „Carpe Diem“, na kterém jsme pracovali přes tři roky, takže je na místě věnovat se poselství tohoto díla. Prozradím jen tolik, že mám tři hotové texty včetně titulní písně a dalších asi pět věcí rozpracovaných v obsahovém syžetu.

Velmi zvláštní je vaše současné sepětí s Petrem Štěpánem: namluvil intro k novému albu, což obvykle odmítá, a ještě vám ho pokřtil na Magické noci trubadúrů II, což normálně taky nedělá. Navíc jste spolu v dost častém kontaktu. Jak jsi to, Thámo, dokázal a co to pro tebe jako pro letitého fanouška XIII. STOLETÍ znamená?
R.X. Thámo: Znamená to pro mě hrozně moc, nesmírně si tohoto souznění vážím a užívám si ho. Dále k tomu řeknu jen toto: člověk nějak stojí v životě tváří v tvář všemu možnému dění, hovoří za něj jeho činy a způsob chování. Pokud je tvůrčím jedincem, má výhodu, že jeho cestu mapují i konkrétní díla či různé výstupy. A když se ve vztahu dvou lidí objeví vzájemné pochopení, empatie, úcta, respekt, možná i altruismus, může vzniknout přátelství. Petrovo hostování na albu „Carpe Diem“ a jeho pochvala i přijetí role kmotra – to všechno jsou splněné sny a jedny z nejsilnějších momentů „života na scéně“, které mě potkaly.

Magická noc trubadúrů II se až na pár drobností opravdu vydařila. Vaše vystoupení bylo strhující, a dokonce přimělo několik pochybovačů přehodnotit postoj k BRATRSTVU LUNY. Jak ale celou akci vnímáte vy… se vším, co s ní souviselo?
R.X. Thámo: Mám obrovskou výhodu, že si nyní mohu dovolit být stručný. Málokdy se v našem ranku povede tak skvělá emocionální reflexe, jakou je čtyřicetiminutový televizní dokument o zcela nevšedně pojatém dark indie festivalu Magická noc trubadúrů II, který nese symbolické jméno „Na palubě Hindenburga“ a je ke zhlédnutí na YouTube. Promlouvají zde snad všichni zásadní účinkující a sestřihy ze tří kamer přinášejí ty nejpovedenější momenty z vystoupení všech hostů večera včetně exkluzivně zpracovaného bonusu Petra Štěpána jen pro kralupský magický večer – mrazivé skladby „Bohové na strojích“ z jeho projektu HINDENBURG.
Darkthep: Thámův dokument je pěkným artefaktem daného okamžiku. Povedlo se v něm mistrně zachytit atmosféru celé akce. Jsem rád, že si budu moci třeba za 20 let díky tomuto filmu vše připomenout a zavzpomínat. Čas běží tak rychle a lidská paměť je příliš krátká, proto jsem za podobné aktivity Thámovi vděčný.

ROZHOVOR S BRATRY LUNY (2 strany bez reklam!) ve SPARKu (1/2015)