WOB MAGAZINE

Autor: Blackmoon / 24. 10. 2014

R.X.Thámo k Magické noci trubadúrů II
jako pořadatel a organizátor

Jak hodnotíš 2. ročník MNT? Vidíš i nějaké věci, které se měly udělat lépe nebo se příliš nepovedly?

Jako hlavní pachatel celého koncepčního večera, musím být spokojený. Kolikrát se člověku v životě stane, že je zasypán opravdu velkým množstvím zpětných vazeb na který pomalu ani nestíhá odpovídat? Navíc duši mám nasycenou mnoha osobními vjemy, z nichž některé mohu označit jako splnění snu, jiné jako duchovní naplnění. Je zázrakem, že se již podruhé troufalá kichotská vize, stala skutečností, je zázrakem, že ekonomické ztráty projektu nemají tak nabroušené ostří, aby mě od podobných projektů definitivně odstřihly. Vždy jde něco udělat lépe, vnímavý člověk se stále učí, a prostřednictvím prožitých chyb se posouvá dál. Jen jednu, možná chybu, možná stav, budu muset pro příští projekty odbourat. Organizování druhého ročníku, se pod tíhou nepříznivých okolností, měnilo z kichotsví v posedlost, a to není stav, ve kterém mě je dobře a chtěl bych v něm setrvávat.

Co do budoucna? Je reálné, aby se uskutečnilo 3. pokračování MNT, dejme tomu k desetiletému výročí BL v roce 2016?

Ano to je jedna z možných cest, která se nabízí. Ale otázek je zatím stále  více než odpovědí. V době kdy se ještě vlní opona druhého dějství, metaforicky řečeno, nejsem schopný nastiňovat takto zásadní vize. Věci vyslovené, většinou realizuji, nebo o to alespoň usiluji. Magická noc trubadúrů se ukázala ve své natradičnosti jako silné afrodiziakum na vyprázdněnost všedního dne, získala si své příznivce, respekt i uznání zde vystupujících umělců. Mám pocit, že všem zmíněným bude za nějaký čas chybět. Mě asi také …

Vydali jste třetí desku, kterou vám uvedl a pokřtil Petr Štěpán, zrealizovali MNT II a natočili videoklip k písni „451° Fahrenheita“. Co bude dál?

To jsem sám zvědavý. To neříkám, ve smyslu, že bych nevěděl kudy jít dál, že bych neměl vize. Spíše to myslím tak, co nám dovolí všechny okolnosti, které dokáží člověka tak dokonale svazovat. Snad budeme mít tolik sil, aby naše tvorba navzdory, která trvá již osm let, mohla pokračovat. V příštím roce nás v prvním pololetí čekají dva zajímavé koncerty, z nichž zejména ten druhý na velkém českém festivalu, by mohl být životním koncertem Bratrstva Luny. A během celého roku 2015 by se mělo pracovat na dílčích věcech, jejichž finální výstupy se pak prováží s našimi kulatými narozeninami o rok později …

Co chystá BL ke svému 10letému výročí v roce 2016?

Vždycky je dobré nechat si nějaké tajemství. Patřím mezi příznivce rafinované erotiky, takže neodhalím vše. Plánujeme velký bilanční koncert, na kterém by měla být pokřtěna netradičně naspaná autobiografie kapely. Pracovní název knihy zní „V archaickém nenávratnu legend“ a měla by být součástí speciálního sběratelského balíčku pro Chráněnce Luny. Jeho další součástí bude hudební nosič. Ale to jaký bude, to neprozradím. Mým velkým přáním, kterému půjdu samozřejmě naproti, bude i vydání třetího čísla uměleckých novin Trubadúr. Našim skalním fans mohu také prozradit, že mám rozpracovaný koncept čtvrté řadovky, kompletně napsané dva texty včetně titulního, ale to už jsme za prahem roku 2017 …

Kladete nemalý důraz na vizuální stránku své tvorby, a to jak v bookletech, tak na pódiu. Co pro tebe tato forma komunikace znamená?

Bez této stránky komunikace by naše sdělení nebylo úplné. Jako tvůrce mě baví, když se komunikace odvíjí ve více rovinách a všechny tyto formy při svém propojování vytváří další obsah, doplňují mozaiku poselství. Teprve když si člověk pořídí naše graficky propracované CD, a udělá si čas přemýšlet nad obsahem bookletu, stejně tak přistoupí k hudbě i textům, zajde na koncert a podrobí drobnohledu videoklip, tak mu vše začne dávat hlubší smysl. Jak zpíváme v písni „První z prokletých“. „Smysl má jen s touhou po poznání růst.“

Z čeho vycházíš při volbě svých převleků, líčení, úpravy účesu a dalších rekvizit (erb BL, meč, rudý brk, vycpaný krkavec, kříž, torza figurín…)? Co tím vlastně chceš vyjádřit a čerpáš z nějakých vzorů?

Různými doplňky, proprietami, symbolickými artefakty dokreslujeme sdělení, které naše písně komunikují. Postupně jsme došli k takovému minimalistickému, i když v některých aspektech trochu teatrálnímu, způsobu prezentace. Asi bych nemluvil o vzorech, jako zdrojích inspirace, ale spíš o takové subjektivní cestě k primárním významům symbolů. Torza figurín, když bych tedy něco rozebral více do hloubky, znázorňují úpadek lidství, ztrátu empatie. V písni „V rozvalinách“ zastrčím do pahýlu ruky figuríny svůj „básnický brk“ jako výzvu k probuzení. Děje se tak těsně před mojí popravou, neboť v koncertním programu Carpe Diem představuji rebela, který se vzepřel systému. Tímto gestem, když už mě nezbývá nic, žádná možnost volby, se alespoň pokusím o náznak něčeho, co má v očích člověka, který se odmítá do poslední vteřiny vzdát, velký význam.

Kdybys měl možnost vrátit se v čase, do jaké doby a země by ses rád přemístil a proč?

Mám rád různé formy her a přemýšlení. Nevím, zda bych si dokázal vybrat jednu konkrétní dobu. Kdyby to šlo, rád bych procházel „stoletími“. Byl bych takovým tulákem v čase, jak zpíváme o bájné vlčí ženě La Lobě. Ono se dá i říct, že naše tvorba je vlastně určitým druhem cestování v čase. Kdo chce porozumět současnosti, musí jeho stopy nutně vést do minulosti. Jen tak bude schopný alespoň odhadovat budoucí vývoj věcí. Bez kontextu, souvislostí a znalostí, je člověk jen „zvířátko“, které posluhuje jiným a jen tupě bez hlubšího smyslu ukojuje instantně své potřeby.

Blackmoon