Ahoj. Na úvod bych rád zmínil letošní výročí. BRATRSTVO LUNY je na scéně patnáct let – když se ohlédneš a zrekapituluješ dosavadní pouť, jaké okamžiky nebo mezníky vidíš jako stěžejní? Dejme tomu TOP3…

R.X.Thámo: Ave Johane, nejdříve děkuji za prostor a možnost informovat čtenáře FOBIAzine o aktuálním dění v našem táboře. Bilancování je fajn, tak pojďme na to. TOP3?  Tak to vopotím čelo hned při první otázce. (úsměv)

Castle Party – splněný sen, zahrát si na hlavní scéně jednoho z největších dark indie festivalů na světě, který se koná na majestátním hradu v městečku Bolków v Polsku. Tato událost se odehrála v roce 2011, po pěti letech existence BRATRSTVA LUNY. Raritou je, že se jednalo o teprve třetí koncertní vystoupení BRATRSTVA! Tato mise byla velmi úspěšná a otevřela nám dveře k novým fanouškům. Přímo na hradě jsme těsně po koncertě prodali přes sedmdesát kusů tehdy novinkového alba „La Loba Ante Portas“.

Petr Štěpán & XIII. STOLETÍ – naše spříznění, kamarádství, lidské a umělecké potkávání při mnoha projektech, tvůrčích misích, koncertech i ve všedním životě. Jako hrdý erb nad všemi společnými činy se tyčí společné album Petra Štěpána & BRATRSTVA LUNY – „Luna nad Iglau“ (2019), které letos v listopadu vyjde i na vinylu. Úžasná premiéra pro BRATRSTVO na tomto nosiči! Na začátku naší cesty s Darkthepem by nás nikdy nenapadlo, že jednou naše autorská píseň „Fantasmagorie“ (z roku 2006) vyjde na oficiálním albu XIII. STOLETÍ „Zahrada světel“ (2020) a náš společný projekt „Luna nad Iglau“ zařadí jeho frontman do oficiální diskografie TŘINÁCTKY. A to je dokončení dalších velkých projektů je ještě před námi. Tak snad nám hvězdy budou přát.

„Clamare“ – z níže uvedených odpovědí čtyř letitých členů našeho ansámblu bude patrné, co pro nás naše čtvrté řadové album znamená! Energie a kumštýřský um nových členů: zpěváka Bruzse D. a basáka T.L. není tím jediným, co do BRATRSTVA LUNY přinesli. Pepa (Bruzs D.) a Honza (T.L.) jsou týmoví hráči a kamarádi! Oba borci pozvedli vlčí prapor s horlivostí sobě vlastní a my se můžeme těšit na živé hraní a nová studiová kouzla! Při produkci alba „Clamare“ jsme fungovali jako kapela, i jsme ho jako kapela zapili. (úsměv)

Patnáct let slavíte novým albem „Clamare“, které nemělo lehkou cestu na světlo světa, protože v kapele došlo k několika personálním změnám. Začněme tou nejviditelnější / nejslyšitelnější – odchodem zpěváka Xpíla. Matěj už okolnosti odchodu na Fobii vysvětloval, teď by mě zajímal pohled z vaší strany.

Darkthep (Payo): Odchod Matěje mě upřímně dost zaskočil. Hlavně mě zarazilo, že nám napsal pouze stroze přes WhatsApp, že se rozhodl skončit a hned se odstřihl z veškeré komunikace. Přitom byla rozdělaná nová deska a přes telemost jsme se před tímto jeho krokem všichni, včetně Matěje, domluvili, jak budeme pokračovat. Říkal jsem si, sakra, to mu po těch letech nestojíme za víc? Chce ukončit spolupráci takto zkratkovitě? Následně mě pak některá jeho vyjádření v rozhovorech vyloženě nadzvedla. Místo aby se věnoval svému novému projektu, trefoval se do nás vyloženými nesmysly… jako když bychom ho vyhodili my a on se cítil zneuznaný, zhrzený. Přitom to byla jen a pouze jeho vůle odejít. Obrovské zklamání, obrovské…

Kobdzey: Jisté věci, které se staly, jsou nám velmi líto a hodně se nás dotkly. Řekli jsme si, že to před vydáním desky komentovat nijak nebudeme, a že na to všechno odpovíme právě naší novou deskou „Clamare“, někdy totiž platí: mlčeti zlato. Pro mě osobně „Clamare“ vždy bude symbolizovat období BRATRSTVA LUNY, kdy jsme byli na kolenou a rozhodli jsme se ze situace vyhrabat jako dospěli jedinci bez kňučení v médiích. A nás to hodně semklo.

R.X.Thámo: Když na toto téma míří přímá otázka v undergroundu respektovaného hudebního publicisty, těžko lze nereagovat. (úsměv) V prosinci a lednu jsem několik nocí nespal a měl z Matějova nevyzpytatelného chování obrovský stres. Uvedu jeden příklad: Xpíl si třeba nenechal vymluvit realizaci coveru „Nevěsta temnot“, kultovního songu XIII. STOLETÍ. Nakonec jsme se alespoň dohodli na tom, že skladbu na koncepční album „Clamare“ nedáme, ale kdyby ji schválili bratři Štěpánové, pustíme ji ven jako singl – dárek fanouškům k Vánocům. Z výsledné verze jsem byl zklamaný, Štěpánovcům se song také nelíbil (diplomaticky řečeno), tak mi Matěj napsal, že ctí dohodu, že píseň pod „hlavičkou BL“ nevydáme. A za pár dní byl venku nový projekt s názvem PROBLEM XIII a Xpíl zaplavil net svou verzí „Nevěsty“ a manifestem vymezujícím se proti BRATRSTVU… Bylo mi fakt zle! Rozhodilo a znechutilo to i ostatní. Za početné reakce, co to způsobilo, zmiňuji telefon od Pavla Štěpána, který mě s údivem položil otázku – „Thámo, vy jste to fakt pustili ven?“. Připadal jsem si jako debil, idiot, který nemá úctu a respekt, protože jsem bratrům Štěpánům řekl, že vše proběhne stejně jako u coveru HNF „Pochod hrdinů“. Když song neschválí, nepustíme ho! I dnes mi pije krev, když čtu třeba nedávnou polskou recenzi, kde se píše, jak BRATRSTVO LUNY tento cover odfláklo! Matěj není týmový hráč, de facto tři týdny dělal vše proto, abychom ho vyhodili! Vrcholem bylo jeho tlačení na Kobdzeye, aby při nahrávání „Clamare“ pracoval na jeho singlech, to byl neskutečný úlet! Nakonec tedy odešel sám, a to ve chvíli, kdy už se znova rozeběhly práce na „Clamare“ a my měli pocit, že jsme krizi překonali. Přece jen člověk rychle zapomíná, ale bylo to hodně depkoidní covidové období, tak člověk si touto skutečností některé věci a události omlouval, zkrátka hledal polehčující okolnosti.
Je mi hodně smutno z toho, že náš bývalý frontman, který zažil za patnáct let s námi tolik hezkého, vyměnil kvůli marketingu svého nového projektu kamarádství, respekt a úctu za výstřiky dopaminu na sociálních sítích… Kdyby jeho odchod byl „dospělý“, jak slíbil, pro obě dvě strany by to bylo lepší. Hodně mi v nejtěžších chvílích pomohla fantastická kniha Don Miguela Mária Ruize Čtyři dohody, bravurně interpretovaná Jaroslavem Duškem. Tady shrnu můj pocit z Xpílových četných mediálních výstupů: „Neberte si věci osobě“, ty „chytrosti“, kterými nás stále zasypává, jsou jeho vizitkou, ne naší. A také jsem si vzpomněl na Steve Harrise, srdce IRON MAIDEN, který o prvním zpěvákovi ŽELEZNÉ PANNY prohlásil: „Paul Di´Anno nikdy nedovolil, aby pravda pokazila hezký příběh.“  Někdy je bohužel příliš velký rozdíl mezi mediálním obrazem člověka a jeho osobností, kterou znáte z vlastní zkušenosti. Člověk se „obnaží“ při řešení problémů, nepohodě či překonávání překážek. Rozchod je vždy krajním řešením. Nejsme první kapela, ve které maestro třískl dveřmi. A pro úplnost dodám, že to už byl jeho druhý odchod z BRATRSTVA a odchod poslední.

Šotek: S „Clamare“ jsem nijak neplánoval se prosazovat na úkor ostatních, co se týče skládání hudby. Měl jsem doma toho složeného dost, naopak Darkthep byl v útlumu. Když jsem poslal R.X.Thámovi i ostatním písničky, kde po většinou nebyl text, tak všem se to líbilo, a bylo rozhodnuto, že tentokrát většinu materiálu obstarám já. Hrál zde roli i fakt, že jsme chtěli mít i songy, které budou trochu živější a vytvoří protiklad k minulým deskám, což se zúročí hlavně během koncertu. Po třech letech příprav, ladění textů, aranžování jsme se vrhli na nahrávání. A tady nastal ten největší šok, kdy po náběrech zpěvů a prvním poslechu výsledků jsem neudržel nervy a vyjádřil své zklamání nad tím, jak to Xpíl pojal. Dostalo se mi studené sprchy, že to v podstatě ani jinak dopadnout nemohlo, pač jak hudba, tak texty stojej prý za prd. Šok to byl proto, že během těch několika let, kdy jsme na tom pracovali, tak se Xpíl vyjadřoval jenom v superlativech. Zkoušely se i udělat nějaké změny, ale bylo vidět, že to Xpílovi nevoní a kašle na to. I přes to, že jsme si celá kapela „virtuálně“ sedli a snažili se vyříkat veškeré věci, které nás trápily, tak se to nepodařilo vyřešit úplně. Tím pádem, když Xpíl hodil rukavici, že odchází, tak jsme ji zvedli. Jednohlasně! Slib, který nám dal, a to, že jeho odchod bude „dospělý“, nedodržel. V rozhovorech, které dodnes dává, neříká pravdu. Bohužel! Je to jeho boj.

Novým zpěvákem BRATRSTVA LUNY je Bruzs D. Můžeš ho trochu představit – jaké má za sebou předchozí štace, jak jste se s ním dali dohromady? Vybírali jste z více zpěváků, nebo byl Bruzs D. jediným adeptem?

R.X.Thámo: Do BRATRSTVA jsme nakonec vybírali ze čtyř uchazečů, kteří se přihlásili do námi vyhlášeného konkurzu. Bruzs D. se stal jeho jasným vítězem. Přiznám se, že jsme ještě byli v kontaktu s dvěma zavedenými jmény ze scény, ale Pepa Wlaschinsky nás úplně dostal a v absolutní shodě bylo okamžitě rozhodnuto. Pepa toho má na hudební scéně za sebou opravdu hodně včetně angažmá v kapelách INSIDE (INSIDERS), SIGNUM REGIS nebo TRIGGER. Spolupracoval i s různými osobnostmi rockové scény, například s Goranem Edmanem, hlavním zpěvákem Yngwiee Johana Malmsteena, nebo třeba s Honzou Toužimským. Při posuzování Pepových pěveckých kvalit jsme měli k dispozici velké množství jeho materiálů z různých žánrů. Srdcovou Bruzsovou kapelou jsou třeba DEPECHE MODE, miluje baladické polohy a je v nich neuvěřitelně silný. To je velká výzva pro náš další studiový projekt! Nebyli jsme v žádném presu ani stresu, kdybychom si nebyli stoprocentně jisti tím, že Bruzs D. jen ten pravý, hledali bychom dál. Já osobně byl smířený s tím, že „Clamare“ vydáme klidně až příští rok. Nejsme součástí žádného showbyznysu, tvoříme srdcem a žijeme našimi vizemi. Čekat na album sedm nebo osm let? Vždyť je to fuk! Vše si financujeme sami, nikdo si nás na žádném obojku závazků nevodí. Nejoriginálnější byla reakce Kobdzeye, který se po seznámení s Bruzsovými hlasovými dispozicemi opil, jak to sám glosoval, z obrovské radosti, že máme ve svých řadách pana zpěváka, se kterým můžeme jít dál. Tři měsíce jsme všichni s Bruzsem D. ladili texty, frázování, melodie zpěvu, každou skladbu jsme měli nahranou v několika verzích.
Bruzs D. odjel do studia fantasticky připravený. S Kobdzeyem jsme po sobě při nahrávání zpěvů užasle mrkali a byli šťastní. A co je nad vším výše řečeným, Pepa je obrovský srdcař, nesmírně citlivý a férový člověk! Už teď se těším na to, až s námi bude tvořit nové songy od úplného počátku. To totiž byla vždy Achillova pata BRATRSTVA. S Matějem jsme se k tomu, aby nám nazpíval dema, nikdy nedostali, kromě jeho autorských věcí. Pak bylo ve studiu vždy napětí, protože písně mnohdy dostávaly jiné emocionální zabarvení, jiný výraz… Zde nezpochybňuji Matějův odkaz v naší tvorbě, ani hromadu skvělé práce, kterou pro BRATRSTVO LUNY odvedl, jen nasvicuji konkrétní a důležitý moment tvůrčí cesty, který byl ve svém důsledku jednou z příčin našeho rozchodu. „Clamare“ si žádalo víc než jen improvizaci ve studiu… A je třeba se na naši patnáctiletou spolupráci podívat i tak, že to byl malý zázrak, že jsme to tak dlouho spolu táhli s přihlédnutím k tomu, jak Matěj na scéně působí a jakou má povahu – on je rád absolutní šéf a to v BRATRSTVU nebyl! Asi bychom byli všichni rádi, kdyby se nyní Matěj již soustředil jen na sebe a BRATRSTVO LUNY nechal na pokoji, jak už několikrát sám prohlašoval. Čas stejně všechny ty verbální sračky spláchne do kanálů zapomnění a zbydou zde jen dokončené projekty – hudební alba! A věřím, že nakonec bude i minimum těch, kteří si nechají nakukat hovna do hlavy nějakou trapáckou invazivní komunikací na sociálních sítích, kterou třeba někdo může považovat za marketing. (úsměv) Bruzs D. chtěl s námi na té naší tvůrčí cestě makat a výsledek se dostavil! A my jsme dnes šťastni za celé naše upgradované sexteto, již je to naše společná cesta! Jsme plni síly, odhodlání a chutí do dalších tvůrčích dobrodružství.

Nemůžu říci, že by Bruzs D. zpíval špatně, natož falešně, ale měkké koncovky se nedají přeslechnout. To jste si nevšimli, nebo neřešili? Mně to přijde jako podcenění, přece jen nejste folklórní nebo krajová kapela…

Kobdzey: Nerozumím tomu, že měkké koncovky jsou problém. Většina světa zpívá anglicky a nikdo nemá problém se žvatlajícími Jamajčany a vůbec lidmi nejen z Karibiku, šišlavými Australany, chrochtajícími Holanďany atd. Nebo třeba Němci a jejich němčina v písních a jejich různá výslovnost v závislosti na regionu. Tedy nehledejme problém tam, kde není. Mně vadí u českých písní jiná věc – častá neshoda hudebního a slovního akcentu ve slově – tzv. česká deklamace, tohle mě zvedá ze židle a fakt, že to lidi ani neslyší a nevadí jim to, včetně autorů textů, zpěváků i recenzentů, o posluchačích ani nemluvím.

R.X.Thámo: Při produkci „Clamare“ jsme nic nepodcenili, neuspěchali, ani neošidili. Ten, kdo dá „Clamare“ šanci, otevře mysl a album si pustí pod kůži, tak se shledá s kontinuem naší tvorby. Pokud ani po trpělivém poslechu nenajde klíč, nedá se nic dělat, jiných kapel je na světa přehršel. Ať si každý poslouchá to, co mu dodává sílu, energii, chuť do života. Moc nechápu lidi, kteří mají neustále potřebu psát anonymní komentáře, urážet a okopávat kotníky.

Trochu nenápadně se vytrácí Darkthep, který podle všeho složil jen dvě skladby, z nich jednu ve dvojici s Šotkem, a jen v těch dvou je slyšet jeho kytara, zbytek kytar nahrál Šotek. Čím to?

Darkthep (Payo): Průběžně jsem skládal, ale výsledné skladby by se do LUNY nehodily. Mám je schované v šuplíku a třeba jednou, když bude síla, je dotáhnu jako svůj doommetalový manifest. Navíc jsem věděl, že Šotek má slinu, tak jsem se tím ani nemusel nijak stresovat. Demáče jsem vždy dopředu slyšel a neměl jsem k tomu připomínek, líbilo se mi to. Bylo to tedy zcela přirozené. Dělal jsem si prostě jiné věci, které mi dělaly radost a do LUNY se tentokrát zapojil méně.

Šotek: Darkthep měl prostě útlum. Můžeš se nutit do spousty věcí, ale nedopadne to dobře. Jsem rád, ze Darkthep udělal sám sice jenom jednu písničku, ale zato perfektní! Měl jsem velkou radost z toho, jak rychle – fakt za pár dnů – jsme dali dohromady „Čapka“. Do budoucna v tomhle vidím cestu a zároveň obrovskou výzvu.

R.X.Thámo: Darkthep se nikam nevytrácí. (úsměv) Je třeba si uvědomit, že Payo složil pro BRATRSTVO LUNY na první tři řadová alba všechny songy, když počítám i naše debutové demo „Gotická duše“, tedy celkem 22 písní! Na „Carpe Diem“, kde poprvé „obětoval“ hudební skladatelskou majoritu, dalších 5. Na „Clamare“ přinesl zcela zásadní skladbu „Nuestra Señora“. Payo alias Darkthep pro LUNU složil jako autor sám 27 písní! Aby byl výčet úplný, kytarista Šotek, který je s námi v týmu od prvních tónů BRATRSTVA od roku 2006, je autorsky podepsaný jako sólový skladatel pod 11 skladbami. Matěj složil pro BRATRSTVO tři písně (čtvrtou si odnesl do svého projektu), Kobdzey dvě a basák Haik jednu. Jak uvádí výše Šotek, moc se nám v kapele líbil model spolupráce autorské dvojice Payo / Šotek, kteří spolu vystřihli pro mě hitovou skladbu „Sám proti zkáze“. Na této chemii chceme stavět i při přípravě nové fošny. Z Šotkových nápadů na „Clamare“ jsme byli nadšeni, a to včetně Matěje, který ho celá léta hecoval, ať pro LUNU skládá víc, aby při koncertech neusínal, jak s oblibou glosoval. (úsměv) „Clamare“ přirozeně navazuje na nit našich příběhů tam, kde „Carpe Diem“ a „Decade“ skončily. (úsměv)

Zmizel i basák Haik, to už je delší doba, na jeho post nastoupil Martin Jandourek, ale ani ten už u vás není. Takže i tady se nabízí otázka proč už není členem kapely Martin plus otázka kdo je T.L., který baskytaru na novince nahrál?

Šotek: Jirka Hájek se rozhodl skončit úplně a to ve všech kapelách, kde hrál. Důvody uvádět nebudu, ale obrečeli jsme to a fakt jsem rád, že jsme se s ním mohli rozloučit i s fanoušky a to koncertem! Jeho nástupce jsme chtěli řešit konkurzem, nicméně Matěj přišel s nápadem angažovat jeho bratrance Martina. Ten s námi odehrál dva koncerty, ale všichni, až na Matěje, jsme cejtili, že to není ono. Naplno se to projevilo během nahráváni „Clamare“, kdy se ukázalo, že Martin prostě není basák, ale bubeník a vůbec to nemělo ty koule. Tak jsme se bez nějakých emocí dohodli na ukončeni spolupráce s tím, že pozici basáka prostě budeme řešit až po nahrání desky. Tady nebylo fakt kam spěchat, protože covid a další okolnosti vůbec vše komplikovaly. Nicméně, měli jsme víc štěstí než rozumu a podařilo se nám naťuknout Honzu Tlachnu, kterého všichni známe fakt dlouho a on po poslechu náběrů a demáčů z „Clamare“ kejvnul na spolupráci a k naší nemalé radosti nahrál basové party na celou desku.

R.X.Thámo: Šotek to řekl přesně. Martin Jandourek je fajn týpek, pohodář, poděkovali jsme mu za pomoc po odchodu Jirky Haika a rozešli se v dobrém.  A T.L.? Málokdo ví, že Honza Tlachna, drtič basových strun v litoměřické EXISTENCI, dnes v MOTHERS MILK, byl v hledáčku Paya už při samém zrodu BRATRSTVA LUNY. Tehdy nás odmítl, náš repertoár se mu nelíbil. Zkusili jsme mu hodit rukavici znovu a T.L. po delším rozmýšlení a pozorném poslouchání nového materiálu kývl. Klíčovým byl pro něj i faktor nového zpěváka! Jsme fakt šťastni, že Honza sedl k ohni našeho kmene LUNY, protože on je nejen vynikající muzikant, ale i člověk – srdcař, který když do něčeho jde, tak naplno až stříká pot! T.L. si zaslouží absolutorium za to (včetně jeho rodiny!), jak dokázal zamakat na skladbách pro „Clamare“, každý den, měsíc a půl v kuse, a s jakou invencí do fošny ty své basové tóny a melodie nasadil! Jsme plni očekávání, až to naše rytmická sekce špílmachrů Kobdzey / T.L. rozburácí při živém hraní. T.L. plus Bruzs D. = klíčová esence pro restart BRATRSTVA! Borci – i zde veřejně, za celý ansábl LUNY, děkuji za skvělou práci pro „Clamare“!!!

Tvá role v kapele, R.X.Thámo, mi přijde zcela nezastupitelná a mám takový dojem, že kdybys někdy usoudil, že už tě LUNA nenaplňuje, kapela by skončila. Přijde mi, že ty kapelu táhneš, staráš se o všechno okolo, děláš promotion, koordinuješ ostatní, zařizuješ obaly nahrávek, koncerty… Hypoteticky – kdybys jednoho dne řekl dost, skončilo by BRATRSTVO LUNY, nebo myslíš, že by v kapele někdo štafetový kolík převzal?

R.X.Thámo: S mým pokrevním bratrem Payem jsme to několikrát u pifka, ve špičce nálady řešili, a hodně se bavili hypotézami, co kdyby jeden z nás už tu káru pod svitem LUNY netáhl dál. Naše některé lehce geniální dedukce si nechám pro sebe a zdůrazním, že jsem to fakt nikdy vážně neřešil. Je asi pravda, že jsme originální v tom, jaký jsem vlastně trubadúrskej magor, podobného druhého bys asi nenašel. (úsměv) I ty hejťáci, co jim nedá spát moje „producírování“ po pódiu a kámošení s TŘINÁCTKOU, budou možná schopný uznat našemu ansámblu punc určité originality. (úsměv) I kdyby ne, tak co…

Darkthep (Payo): Johane, souhlasím, bez R.X.T. by LUNA nemohla žít. Po důkladné balzamaci by byla uložena do naší pomyslné pyramidy zapomnění.

Pojďme k albu „Clamare“, které má dvě pomyslné části. Jedna varuje před zneužíváním digitálních technologií, druhá vyzdvihuje různé osobnosti (mj. K. H. Borovského nebo Karla Čapka). I hudebně se obě části liší a booklet je taky rozdělený na temnou a světlou část. Byl takový plán před zahájením prací na albu, nebo to tak postupně vykrystalizovalo? Vznikly dříve „světlé“ písně a následně ty „tmavé“, což se nabízí, nebo to bylo jinak?

R.X.Thámo: Ne ne, ta myšlenka pomyslného rozdělení dvou světů vznikla v průběhu produkce. On ani ten myšlenkový odkaz alba nejde takhle jednoduše rozdělit, jak píšeš, že první část je taková a druhá maková. V těch písních je daleko víc, i ty dva odkazy na osobnosti jsou aktualizované na současnost. Těm, kteří se chtějí hodnotami a myšlenkami, které jsme zakleli do „Clamare“ zabývat, nabízíme mnoho konkrétních odkazů v grafice díla, textech, hudbě i emocionálním přednesu. Nikdo se nemůže potkat se světlem poznání, když neotevře okenice, neodtemní byt – tedy neotevře mysl! Kdo nehledá, nemůže najít.

Nebyla na stole i možnost, že byste vydali dvojalbum, nebo dokonce dvě alba – jedno věnované technologiím, druhé osobnostem?

R.X.Thámo: Vůbec, ne. Od začátku jsme věděli, že děláme cca čtyřicetiminutové album. Jak jsem uvedl výše, nepohybujeme se v bipolárních kategoriích, album není o temné noci a slunečném dni…

Mottem alba je slogan „Jen jediná koruna je hodna absolutní úcty, koruna stromu.“ Asi je zřejmé, kam tato slova míří, přesto, můžeš tuto myšlenku více rozvést?

R.X.Thámo: Všichni během života vyznáváme nějaké hodnoty. V průběhu života se mění. Zkušenosti a poznání mohou člověka intelektuálně povznést. Pak třeba dokážeme rozlišovat mezi potěším a štěstím. Někdo se třeba dopracuje i k vedení dialogu se svým stínem, který máme všichni, stejně jako ego. Mně ta výše uvedená metafora přijde hodně silná a symbolická. Víš, co, já ti něco prozradím, celý koncept alba „Clamare“ vypráví o naději. Ona je přítomna i v těch temných skladbách. Protože v okamžiku, když si dokážeš uvědomit, či definovat problém, můžeš se vydat na cestu, pokusit se s ním utkat, pochopit jeho příčiny, přísun jeho živin. A pokud nebudeš srab, dokážeš minimálně přestat s obelháváním sebe sama. V kontextu dnešního převažujícího způsobu konzumního života, s jednou a půl nohou ve virtuálním vzduchoprázdnu je dobré si uvědomit, že rozhodně neplatí tvrzení: kolik profilů na sociálních sítích máš, tolikrát jsi člověkem. (úsměv)

Asi se nedá zapřít, že jste se hudebně posunuli, v podstatě dále vzdálili gotickému rocku. Podle mě je většina materiálu vedena v intencích hard & heavy, z romantického, tajemného, melancholického…  hájemství jste vykročili směrem k masám, hlavně v první půlce alba. Proč tahle změna, přiblížení se dejme tomu ARAKAINU, DYMYTRY…?

Šotek: Já se musím přiznat. Samozřejmě, že znám ARAKAIN, ale poslední CD jsem slyšel snad v roce 2004 (?), jak odešel Brichta a zpíval tam Kolář. Od DYMYTRY jsem slyšel jedinou písničku kdysi na YouTube a to je všechno. Úplně stejně to mám s dalšími kapelami, co jsem četl v recenzích na „Clamare“. Nějakej  TRAKTOR, KOMUNÁL, to fakt vůbec neznám. Já vyrostl na NIRVANĚ, ALICE IN CHAINS, PEARL JAM, METALLICE, KORN, LIMP BIZKIT atd. Takže já bych hledal spíš „chybu“ tady. Na druhou stranu, co je to gothic rock? Pro mě osobně je to přemíra emocí vyjádřených textem do emočně laděné hudby. Jasně, můžu psát věci, jako se hrály koncem 80. let, ale znělo by to křečovitě. Moje písničky rozhodně nejsou žádný kalkul a už vůbec ne snaha o masovost. Navíc, „Clamare“ znamená křičet. A melancholicky křičet snad ani nejde a když jde, tak se to určitě nedá, poslouchat čtyřicet minut v kuse.

Darkthep (Payo): K masám bych neřekl, stále jsme underground. Hlavní rozdíl je v tom, že jsou skladby komplet hrané na podladěné sedmičky, což v minulosti, až na výjimky, nebylo. Dříve jsme vždy hráli klasické ladění na šestky. Další změnou je to, že hlavním skladatelem byl nyní Šotek, který má jiný rukopis. ARAKAIN, DYMYTRY – je to hodně zavádějící. Máme stejně hutné kytary, máme český zpěv a snažíme se o profi sound a celkový výstup. To máme určitě společné. Jinak hudebně se míjíme, stejně tak textově a celkovým směřováním. Když jsem si přečetl, že o nás Matěj rozhlašuje, že hrajeme thrash metal, říkal jsem si, že se snad zbláznil. Thrash metal je naprosto něco jiného. Když se zaměříš pouze na hudbu bez zpěvu a zůstaneme v tuzemsku, některé skladby nebo jejich části by mohly být pro MAGMA HOTEL, některé pro FOURTH FACE, některé pro KURTIZÁNY, DARK GAMBALLE… Tam bych viděl posun. Texty pak byly pro LUNU vždy hlavním znamením. Tím se odlišujeme od výše popsaných. Vize R.X.T. pak udávají směr, který podporuje pestrobarevný zpěv.

Kobdzey: Určitě si nemyslím, že jdeme tímto směrem k masám. To, že naše hudební mluva zhrubla, souvisí s tématy textů, ty také nejsou romantické. Nebo by varování před hloupnutím a závislostí dětí trávících většinu svého času na YT, TikToku apod. mělo znít romanticky? Pokud bude příští téma nové desky skýtat romantická témata, určitě se to projeví i na hudební faktuře.

R.X. Thámo: „Goethit“ zněl jinak než „Gotická duše“. „La Loba Ante Portas“ zněla jinak než „Goethit“. „Carpe Diem“ znělo jinak než „La Loba Ante Portas“, a „Clamare“ zní jinak než „Carpe Diem“. A představte si, že nová deska (název i koncept již má!) bude znít jinak než „Clamare“. (úsměv) A jak říká Kobdzey, zpracovávané téma alba, skladeb je pro jejich vyznění klíčové.

Zvuk jste opět pořizovali ve studiu vašeho bicmena Kobdzeye. Myslím, že jste se v kvalitě opět posunuli, že nahrávka zní výborně. V čem je kouzlo Kobdzeyova studia? Nakolik do zvuku „fušují“ ostatní členové kapely – kdo má ve finále poslední slovo, když se nemůžete shodnout?

Šotek:  Já cíleně vyhledávám alba, singly, které mají super zvuk a pak si říkám, jak to udělali? Hodně lidí vás bude přesvědčovat, že na velkej zvuk potřebuješ velký studio. Pravda je to v tom, že od velkého studia nic jiného než velkej zvuk nečekáš, ale naštěstí se dá nejenom přiblížit, ale i dostat hodně blízko mimo tyto chrámy zvuku. Kobdzey je oproti mně hudebník, on zná ty „best practices“ a já to holt musím dohánět samostudiem. Výsledek slyšíte na „Clamare“. Na ten zvuk jsem jako BRATRSTVO LUNY fakt pyšnej. Je to výsledek starého a osvědčeného od Kobdzeye a pár naťuknuti ode mě. To je celý kouzlo.

Payo: S Kobdzeyem je radost pracovat, je to strašně fajn kluk. Navíc hudba je jeho život, a tak tomu dává naprosto vše, včetně peněz do vylepšování techniky. Na výsledku je to pak hodně znát. Pro výsledný zvuk jsme si dali jasná pravidla. Hlavní slovo má vždy autor skladby a Kobdzey. Ostatní mohou mít připomínky. Texty, zpěv, to je pak zase parketa pro R.X.T. s Kobdzeyem a samozřejmě zpěvákem. Vždy musí dojít k nějakému kompromisu, aby byli plus minus všichni spokojeni.

R.X.Thámo: Do „Clamare“ mluvili všichni. Ale všichni jsme ctili, že Kobdzey je hudební producent a poslední slovo musí mít on. Víme, co chceme vyjádřit, jakou emoci do skladby dostat a také po těch mnoha letech víme, jak na to. Jdeme si na ruku. Do tohoto procesu skvěle zapadli Bruzs D. a T.L., oba jsou ostřílení borci a vložili do díla kus sebe, své zkušenosti! Samozřejmě občas to taky mezi námi lehce zajiskřilo, ale vše se odehrávalo v intencích konstruktivní komunikace. Žádná veta ani ultimáta jako při poslední studiovce „Carpe Diem“ mezi nás klíny nevrážela. Kobdzey je náš poklad! Jeho mateřského vztahu k BRATRSTVU si neuvěřitelně vážím. Že mě ta zimní krize nespálila na popel, je hlavně jeho zásluha! A nyní silnější jdeme dál!

CD opět vyšlo pod vaším vlastním labelem LunArt Music, ale distribuci, kromě vás, obstarává i Warner. Co si od tohoto spojení, které už jste si vyzkoušeli se speciálním projektem s Petrem Štěpánem „Luna nad Iglau“, slibujete? Udělá Warner něco navíc, něco, co si nedokážete obstarat sami?

R.X.Thámo: Samozřejmě, že velká přidaná hodnota tady je, jinak by nebyl důvod se takto propojovat. Alba „Luna nad Iglau“ a „Clamare“ byla zalistována v katalozích hudebních distributorů, nabízejí je velcí prodejci nejen v České republice, ale i na Slovensku, Warneři se starají i o streamovací profily na digitálních platformách. Velmi nás potěšilo, že měli zájem, po úspěšném projektu s Petrem Štěpánem, i o naše řadové album. Společně vydáváme i vinyl „Luna nad Iglau“, který bude k mání od poloviny listopadu. A máme další plány.

Cédéčko jste opět vypravili ve velmi pěkném balení. O barevných kontrastech už byla řeč, ale nezaznělo, že i tentokrát máte „tvář alba“. Kdo je Catherine de Crumbenowe a jaký příběh booklet ukrývá? A jak pracné bylo udělat tak vypiplaný obal, který, jak je u vás zvykem, skrývá nejedno poselství?

R.X.Thámo: Catherine je Káťa Krejčová, která nejen na dark indie scéně funguje jako alternativní modelka. Potkali jsme se na online koncertu XIII. STOLETÍ ve Svitavách, v listopadu minulého roku, kde jsem měl tu čest v roli kmotra požehnat zatím poslednímu albu XIII. STOLETÍ nezvanému „Zahrada světel.“ Káťa je gotická víla, dokonalost sama pro obsazení do hlavní role našeho foto příběhu alba. Jeho děj prozrazovat nebudu, vždyť každý si v něm může najít ten svůj výklad. Šichta to byla pořádná, to ti povím, ale ten výsledek je fantastický. Pro grafičku, fotografku a výtvarnici projektu Eriku Mithoferovou a mě, z pozice vizionáře a výkonného producenta, je obrovskou odměnou za půlroční dřinu to, jak je celý vizuál „Clamare“ přijímán. Půlka nákladu alba je prodaná, mám radost, že o naše nahrávky je zájem. Naše céda holubi na balkónech neplaší, a to nás fakt moc těší! (úsměv) První tři řadovky jsou vyprodané, u těch dalších je to otázka několika koncertů. Už máme s Erikou v hlavě další koncept pro nový studiový počin BRATRSTVA LUNY. Tak kdo nás má rád, máte se na co těšit! A kdo nás ještě neslyšel, nebo je zvědavý, jak zníme s novými muzikanty, není nic jednoduššího, než si nás vyhledat na streamovacích platformách: Spotify, Apple Music, Deezer nebo YouTube.

BRATRSTVO LUNY nikdy nepatřilo mezi hojně koncertující kapely, vždycky jste si vybírali speciální akce nebo příležitosti, případně pořádali exkluzivní akce. Na co se v tomto směru mohou fanoušci vaší kapely v blízké budoucnosti těšit? Co Magická noc trubadúrů?

R.X.Thámo: Tady se shodneme. Křest „Clamare“ se odehraje na Gothic Theatre IV v nádherném divadle v Žatci. Bude to výjimečná sobota 27. 11. 2021, slavnostní čas adventu, který na jedněch divadelních prknech svede dohromady kapely: XIII. STOLETÍ, CARPATIA CASTLE a BRATRSTVO LUNY. Pořádající CARPATIA pokřtí své nové album „Alchymistův grál“, my požehnáme „Clamare“. Moc se těšíme! Vstupenky jsou již v prodeji na webu žateckého divadla. Kapacita je omezená, kdo má o koncert zájem, ať tedy neváhá!
A příští rok se vrátí do kalendářů hudebních festivalů i Magická noc trubadúrů 5. Stane se tak 2. dubna  2022 v Kralupech nad Vltavou. A Johane – slovy titánů z TITANIC – nebude to žádnej „metalovej svátek“. (úsměv) BRATRSTVO LUNY se stále cítí být součástí široce rozkročené dark indie scény a pokud to nějakému vyznavači čistoty žánrů nešmakuje, tak se z naší strany pouze civilizovaně neshodneme. Nás hodně těší slova ikony gothicrockové scény Petra Štěpána, který se s názory na cokoliv příliš nemaže, s pohledem na tuzemskou hudební scénu obzvlášť! Petr Štěpán nám album  „Clamare“, pro nás až neskutečně, pochválil, a zpěv označil (se zdůrazněným respektem k éře s Matějem, kterou také měl rád), za třikrát vyšší level a velký příslib k další tvůrčí a koncertní činnosti! To potěší! Jemu jsme třeba do žádnejch metalovejch hvozdů neutekli. (úsměv) Tak se těšme na věcí příští a buďme k sobě vstřícní a tolerantní! A nezapomínejme na respekt, vždyť: „Stat rosa pristina nomine, nomina nuda tenemus.“