SPARK

Autor: Blackmoon / 1. 12. 2021

BRATRSTVO LUNY – Na nové cestě
ke starým hodnotám

     BRATRSTVO LUNY se po patnáctileté existenci ocitlo na osudovém rozcestí. Rozhodnout se pro správný směr po ztrátě zpěváka, jenž se stal pro mnohé ikonickou postavou, nebylo snadné, kluci však nakonec zvolili správně. Bruzs D. vtiskl výrazu Bratrstva zcela nový rozměr a nejen díky jemu je album „Clamare“ skutečně zlomové. V kariéře souboru jde o největší změnu, která mnohé zaskočí a někteří možná kapele před nosem zabouchnou dveře své přízně, ale zároveň se najde spousta nových „obětí“ podmanivého kouzla tohoto netradičního ansámblu. O událostech kolem vzniku alba, o jeho skrytém poselství i o věcech, které s ním zdánlivě nesouvisejí, jsme za svitu svící v ztemnělé komnatě nad červeným vínem Château Dracula debatovali s duchovním mozkem kapely R. X. Thámem. Nebo to bylo úplně jinak?

SPARK 12/2021

Ave R. X. Thámo! Připíjím na úspěšné dokončení a finální podobu „Clamare“! Je to skutečně pozoruhodné album. Cesta k jeho plnému pochopení však rozhodně nevede přímo, spíš bych to přirovnal ke křivolaké objevné misi s hlubokým duchovním přesahem. Jeho zrod však doprovázely ne zrovna příjemné události, jak se mi doneslo…
Pozvedám číši ze sklárny v Bílých Karpatech na tvé zdraví i na dokončení mise, která naším ansámblem na přelomu roku smýkala po metaforickém dně pekla! O pár měsíců později jsme ale v rámci sexteta posíleného o nového zpěváka Bruzse D. a drtiče basových strun T. L. bratrsky semknutí cítili, že jsme došli do cíle. Dokončili jsme album, jež považujeme za to nejlepší, co pod pečetí zdobných liter „BL“ kdy bylo zhmotněno! To, že od nás odešel člověk, který už Bratrstvo v roce 2010 jednou opustil, nebylo samo o sobě bolestné. Ta zvolená forma byla tragická, stejně jako načasování a zbytečné bulvární šumy. To už je ale minulost. V „Clamare“ jsou zakleté naše emoce, víra, láska, touhy i celá ta smysluplnost přesvědčení, proč tak náročnou věc jako dotažení alba na maximum našich schopností vlastně děláme.

To je holt koloběh života. Jak tvrdil už Hermes Trismegistos: „Vše plyne, nic nezůstává v klidu.“ Navíc udržovat vztah s někým, komu na společné cestě ani nezáleží, je velmi vyčerpávající a demotivační. Pokud se nemýlím, obě posily vstoupily do kruhu Bratrstva s tvůrčím nadšením a zápalem pro společnou věc…
Oba borci přinesli nejen obrovskou porci pozitivní energie, ale také až snový vklad v oblasti kumštu. Pepa Wlaschinsky (Bruzs D.) je týpek, který má v hrdle to, co jsme v Bratrstvu vždycky chtěli mít, jak to trefně glosoval náš bubeník a producent Kobdzey. Na rockové scéně už něco zažil a všichni jsme ve věku, kdy tvoříme pro radost a naplnění ze společného díla, nezmítají námi žádné chiméry o slávě a bohatství. To je i případ Honzy Tlachny (T. L.), s nímž nás pojí letité přátelství z dob, kdy řádil v dresu EXISTENCE se spoluzakladatelem BRATRSTVA LUNY Darkthepem. T. L. se dlouho rozmýšlel, zda hozenou rukavici zvedne. Nový materiál ho dostal, ale naše starší tvorba mu tolik nešmakovala. Klíčový pro něj byl i Bruzs D., nový hlas Luny. To, co se v průběhu studiových prací odehrávalo, bylo úžasné tvůrčí propojení, jež jsme si náramně užívali. Ukázalo se, že Bratrstvo má v sobě velkou sílu, energii, potenciál i vůli jít dál. Po intenzivní půlroční zkušenosti mohu říct, že dnes celý ansámbl stojí na šesti pevných pilířích. Moc se těšíme na koncerty i na další studiovou práci.

To jistě potěší a je to i hnacím motorem každého procesu. Sám to mohu potvrdit ze současného zaměstnání, že když kolem sebe máš skvělý kolektiv, jde všechno prakticky samo a bez zbytečného stresu. Přesto musel být celý proces dokončení takto precizně vypilovaného alba slušný zápřah…
Byla to šichta! Je to jako ve sportu: když máš v týmu hráče, kteří do hry dají srdce, prázdně nežvaní, ale makají, tak se vše promítne do atmosféry společné cesty. Vždy se jde lépe k cíli, když všichni chtějí, hledají způsoby, jak to či ono vyřešit, a ne důvody, proč to nepůjde. Nejnáročnější byl ten upgrade sestavy, pak už se vše dalo do pohybu. Zpěvák Bruzs D. tři měsíce každý den přezpívával dema, vymýšlel melodické linky, spolu jsme pilovali texty včetně emocí jejich přednesu. Již výše jsem chválil barvu a rozsah jeho hlasu, ale musím zmínit i perfektní výslovnost a frázování. Posluchač tak rozumí každému slovu, což je pro kapelu, u níž texty nejsou jen cingrlátkem k hudbě, hodně důležité. Absolutorium zaslouží i kytarista Šotek, autor sedmi skladeb, který s Kobdzeyem i Bruzsem D. řešil celkový zvuk desky. Signifikantní pečetí nové éry Bratrstva se stala skladba „Sám proti zkáze“, věnovaná Karlu Čapkovi. Tu hudebně připravil už Matěj, ale když odcházel, vzal si ji s sebou. Darkthep se Šotkem se vrhli do práce a za pár dní byla oděná v novém hávu a my úspěšně vyzkoušeli autorskou chemii obou kytaristů. S bratrem Darkthepem jsme se dotkli svitu hvězd magickým opusem „Nuestra Señora“. Tříměsíční každodenní práci s energií kreativního šílenství předvedl i basák T. L. Poprvé v historii Bratrstva jsme všichni poslouchali jednotlivé mixy skladeb a společnými silami hledali jejich optimální výraz. Nad všemi ční excelentní mistr zvukové magie Kobdzey, před jehož umem všichni smekáme! Z nabitých zkušeností budeme těžit při další práci. Už dnes máme připravený koncept na další studiový projekt.

Samostatnou kapitolou je grafická stránka díla. Od druhého alba jste přešli na formát digipaku, což přičítám tvé lásce ke knihám, a od jisté doby je vaší dvorní grafičkou Erika Mithoferová, která se skvěle uvedla už prací na neřadových albech „Decade“ a „Luna nad Iglau“. Na „Clamare“ se ale překonala. Už motiv zasněného dívčího harlekýna s kanoucí slzou na přední straně je velmi netradiční a silně emotivní a zdánlivě v rozporu s názvem alba („clamare“ = „křičet“), ve skutečnosti však právě on „v zasmušilé tichosti naplno křičí“, že BRATRSTVO LUNY se vydává novou cestou…
Tvé pochopení je až neskutečné! Jedním z mysterií coveru je onen tichý, zoufalý křik. Stejně jako na dvou předchozích nosičích, na nichž jsme pracovali s Erikou, se i zde odvíjí příběh se silným námětem, taková metamorfóza bytí. Ano, „Clamare“ je už dnes po grafické stránce vnímáno jako naše nejvydařenější dílo, což v konkurenci i s třemi famózními Deatherovými zářezy určitě potěší. Erika Mithoferová je člověk s mimořádným talentem: fotí, kreslí, špičkově ovládá grafiku, má vize, je empatická a velmi precizní. Máme mezi sebou zvláštní vodnářskou chemii, navzájem se inspirujeme, naše energie se propojují a při realizaci díla nás často dovedou k novým nápadům. Třeba při focení pro „Clamare“ po celodenní šichtě, někdy kolem půlnoci, přišel nápad, jako by se nám otevřelo nebe a mrkla na nás Polárka, která nám ukázala cestu. S Erikou a modelkou Katkou Krejčovou jsme vytvořili sedm tematických obrazů, jež vyprávějí náš příběh. Nutno dodat, že i samotný booklet je nadupaný myšlenkami, odkazy a symboly. Cesta k ústřednímu motivu alba byla hodně trnitá. Hledali jsme minimalistický motiv a týden před plánovaným focením v ateliéru Erika náhle stočila kormidlo již téměř ukotveného nápadu. Vyšli jsme z kreslené předlohy, kterou jsme chtěli autorsky ztvárnit s dívkou schopnou plně pochopit zamýšlený koncept, která by výslednému dílu vtiskla magickou auru.

Je fakt, že jakousi duchovní průvodkyní a zároveň jemně eroticky laděnou divou je na každém vašem albu nějaká lepá děva (v případě „Carpe Diem“ dokonce dvě). V tomto směru jste tak trochu jako CRADLE OF FILTH, i když u těch to má úplně jiný rozměr i razanci (o hudební stránce nemluvě). Kdes objevil tuhle gotičku a jak došlo k vaší spolupráci?
S Káťou jsme se potkali na on-line koncertu XIII. STOLETÍ ve Svitavách na podzim roku 2020, kde jsem byl v roli kmotra „Zahrady světel“. Petr Štěpán chtěl mít v této pozici někoho, kdo má v projektu svůj umělecký vklad. Bylo mi nesmírnou ctí, že jsem se stal textařským spoluautorem „otvíráku“, který se povedl tak, že nakonec změnil název celé desky. A dalším snovým otiskem s pečetí BRATRSTVA LUNY je to, že album „Třináctky“ končí naší autorskou skladbou „Fantasmagorie“, již Petr nazpíval pro naše společné album „Luna nad Iglau“ a která ho tak chytila za srdce, že se ji rozhodl zařadit i na desku svého souboru. Panovala zde přísná opatření a kromě kapely tu bylo jen asi deset lidiček… a mezi nimi Catherine. Káťa je krásná žena, ale to by mně k umělecké spolupráci nestačilo. V koktejlu krásy a inteligence nesmí chybět pochopení a nadšení pro účast v projektu. Všechny ženy, které zjasňovaly svit naší stříbrné Luny, toto v míře vrchovaté měly. O tom, že do toho s Káťou půjdeme, rozhodla pracovní schůzka v Českých Budějovicích v úžasném módním salonu paní Manon. Bez jiskry, která rozpoutá požár, by to nešlo. Katka dala do projektu srdce a makala na doraz. Výsledek je úžasný a nejspíš jsme jím opravdu překonali všechna předchozí díla.

Tentokrát se však vaše spolupráce s něžným pohlavím neomezila pouze na aktérství vizuální, ale i na to pěvecké. Mám na mysli hostování Lucie Jiráskové ve skladbě „Nuestra Señora“, jejíž hlas mě svým zabarvením i emoční hloubkou zasáhl jako blesk…
A nejen tebe, nýbrž i samotného Petra Štěpána. Ta čistota, nevinnost a spontánní naivita spolu s profesní hlasovou neškoleností, to vše je přesně tím, jak měla v této pasáži „Naše paní“ znít. Jedná se o mimořádné hostování v písni, o níž jsem přesvědčený, že ji šířeji docení až v budoucnu její historický kontext. I když už dnes jsou jedinci, kteří zcela přesně pochopili náš záměr. Ty jsi jedním z nich. Jsem šťastný, že do toho s námi Lucie šla.

Vaše alba žijí na bázi těsného spojení hudební, grafické i textové stránky. Nejinak tomu je i v případě „Clamare“. Tvé texty jsou vždy velmi hluboké a podnětné, na novém albu jsou ale skutečně alarmující a v nejednom případě se dají zvát obrozeneckými…
Dík za uznání! Texty jsou pro nás hodně důležité od počátku Bratrstva. Nejúžasnější zpětnou vazbou je, když se jimi lidé zabývají a hledají v nich to své, když je inspirují a mnohdy i duchovně pozvedají. Tento sumář vychází z dopisů, e-mailů a zpráv, jež od lidí dostávám. Když ti fanoušci líčí napojení na naši tvorbu – a už mám víc případů, kdy píšou o znovunalezení smyslu bytí, dokonce o záchraně života! –, je to fakt síla! Úžasné je, že se objevují i tetování se zdobnými literami „BL“, a to ne jako módní výstřelek, ale coby duchovní ukotvení. Na „Clamare“ jsem poprvé připravil anotace, jež rámují témata textů. „Clamare“ má jasně definovanou autorskou myšlenku: „Jen jediná koruna je hodna absolutní úcty, koruna stromu.“ A když mám poodkrýt závoj svých myšlenek, je celé album o naději. Mojí filozofií coby výkonného producenta je dát dílu takovou formu i obsah, z nichž bych byl sám nadšený jako fanoušek. Za tu obrovskou námahu a vynaložené finanční prostředky jsem šťastný, když podle reakcí fanoušků i většiny lidí z branže vidím, že se nám to daří.

Album „Clamare“ vychází v době, kdy je svět už druhým rokem zmítán v covidovém šílenství jako koráb v bouři při plavbě vodami Hornova mysu. Já na to hledím s obrovským znepokojením a čím dál víc nabývám přesvědčení, že nejde o nic jiného než o přerozdělení světové ekonomiky včetně nasycení farmaceutického molochu a nastolování globální diktatury. Stále častěji mi před očima svítí název knihy Petra Štěpána „Nový věk temnoty“…
V písni věnované Karlu Čapkovi zpíváme: „Přišla nová doba temna, kdy pravda a lež splývají.“ Když přirovnám pohled na globální dění ke stranám mince, tak na jedné se v apokalyptické mlze bortí civilizace konzumu a neudržitelného růstu a na druhé nabírají na síle rozum, altruismus a naděje. Jsou lidé, kteří s vytuněnými military-batohy, hromadou konzerv a antibiotik už několik let očekávají třetí světovou válku. Mně jsou bližší ti, kteří zakládají rodiny, smysluplně se angažují, nerezignují na globální dění a jsou užiteční i v tom lokálním: věnují se dětem, vedou oddíly, pořádají tábory, festivaly a kulturní akce, sázejí stromy a bojují proti nešvarům. Otec analytické psychologie Carl Gustav Jung říkal, že člověk jako jedinec zmůže hodně. A myslím si to i já. Jde o to, nebýt lhostejný, sobecký a ve své sociální bublině zabedněný exot. A hlavně nebýt srab! Sám to zažívám i na poli komunální politiky jako angažovaný občan. Protože když je člověk posera, dělá věci proti svému svědomí a přesvědčení a ohýbá hřbet, aby měl život jednodušší, formuje se z takových jedinců stádo a vzniká podhoubí pro diktatury všeho druhu. Jako společnost procházíme těžkou zkouškou. Věřím, stejně jako Karel Čapek, jenž byl brutálně na těle i duši zkoušen protektorátními událostmi a zvěrstvy stáda, že pořád existuje naděje. Dokud máme hvězdy nad hlavou, můžeme snít a malými činy se podílet na lepším světě. Vždyť největší tajemství alchymistů přece zní: „Buď sám tou změnou, kterou si přeješ zažívat kolem sebe.“

Blackmoon

Diskografie:
2009 – Goethit
2011 – La Loba Ante Portas
2014 – Carpe Diem
2021 – Clamare

Sestava:
Bruzs D. – zpěv
R. X. Thámo – texty, koncept a umělecká supervize
Darkthep – kytara
Šotek – kytara, klávesy, syntezátor
T. L. – baskytara
Kobdzey – bicí, klávesy, doprovodný zpěv

Host:
Lucie Jirásková – zpěv