12. 11. 2016, Kralupy nad Vltavou, KaSS Vltava 550 V

Text: Blackmoon / Foto: Aleš „Enochian“ Komárek

XIII. STOLETÍ / BRATRSTVO LUNY / DEATHCAMP PROJECT / CARPATIA CASTLE / VÝSMĚCH?

Uzavření „Magické noční trilogie“ mi bylo jasné hned po skončení „trubadúrské dvojky“ v roce 2014, protože R. X. Thámo je v dobrém slova smyslu cvok a možnost, že by se spokojil s „nemagickou“ dvojicí kralupského gothicrockového festivalu, mi nezněla reálně. Ovšem lví podíl na třetím pokračování je nutno přičíst na vrub tomu, kdo si v karmické auře nese nevyřešené záležitosti dlící až v ponurých časech 13. století. Ať už na reinkarnaci duše, minulé životy a karmickou zátěž věříte, nebo ne, všichni si teď určitě vybavíte ostře řezanou tvář nestora domácí gothicrockové scény s punkovým rodokmenem a uhrančivým leskem očí, ve kterých, i když prozrazují únavu, vždycky postřehnete skrytý plamen vlkodlaka. Ano, skutečně to byl Petr Štěpán, kdo R. X. Tháma přesvědčil, že má smysl vrhnout se ještě jednou do martyria spojeného s pořádáním festivalu, jakým je Magická noc trubadúrů, a uzavřít magickou trilogii, jež byla podpořena i „krameriovským“ plátkem Trubadúr. Tak tedy potřetí… a údajně naposled!

Magická noc trubadúrů 3 byla výjimečná ve více ohledech a rovněž tak jevy a události, které ji doprovázely, měly punc čehosi na způsob černé luny a krvavého měsíce (vzpomeňte na konec září roku 2015). Příměr k tomuto unikátnímu astronomickému jevu jsem nezmínil zbůhdarma, na jeho mocný energetický příliv (sám jsem ho tehdy na sobě pocítil víc, než mi bylo milé) bylo totiž směrováno dokončení posledního alba XIII. STOLETÍ „Intacto“, jež nakonec vyšlo začátkem února minulého roku. To ostatně bylo hlavním spouštěcím impulzem k zažehnutí příprav třetího ročníku Magické noci trubadúrů, protože Petr Štěpán (ač od alba „Dogma“ další studiový počin XIII. STOLETÍ zatvrzele odmítal) se právě jeho druhým ročníkem a na něj vázanou dvojkou Trubadúra nechal inspirovat a rozhodl se ještě jedno nahrávací martyrium se svou kapelou podstoupit. Navíc Třináctka měla v roce 2016 završit 25 let existence vydáním desetidiskového boxu „Pandora“, což se zase hodilo do krámu R. X. Thámovi, jenž se svými „bratry“ již tou dobou připravoval dvojCD „Decade – Gotická duše 2006–2016“ k desetiletému výročí BRATRSTVA LUNY, a navíc si uvědomil, že na podzim vydává své druhé album „Černé století“ mostecká parta CARPATIA CASTLE. Mohly se tedy (mimo jiné) na jevišti kralupského kulturního střediska odehrát tři křty nových hudebních nosičů v rámci jednoho večera, což se jen tak nepovede.

Náš don Quijote tedy popadl příležitost za pačesy a rozjel přípravy, jejichž součástí byla i vydatná propagační kampaň typicky „eriksthámovského“ střihu. Výživných, profesionálně sestavených spotů se účastnil i Petr Štěpán, jenž zde mimo jiné potvrdil skladbu „Transylvanian Werewolf“, kterou se Třináctka chystala naživo zahrát po dvaceti letech, navíc v doprovodu houslí a violoncella, jako speciální bonus na počest kralupského festivalu. Ta také na Magické noci zazněla zhruba v polovině vystoupení XIII. STOLETÍ, ale protože sklidila bouřlivý ohlas, střihla ji parta „štěpánovců“ na závěr ještě jednou. „Transylvanian Werewolf“ tedy udělal definitivní tečku za třetím dějstvím kralupského festivalu a s tajemně pronesenými slovy „má noc je čaroděj“ celou magickou trilogii charismaticky uzavřel. Lepší završení si lze jen těžko představit.

Werewolf měl ale toho večera ještě jednu evokaci, a to v podobě vystoupení kralupské taneční skupiny Naděje, kdy dívky na Petrem Štěpánem schválený mix fragmentů skladeb z „vlkodlačího alba“ nastudovaly vlastní choreografii, v níž svérázným způsobem podaly emotivní alegorii souboje světla s temnotou, ve které jsem já osobně nejvíc ocenil rafinovaně ztvárněné přeměny světelných bytostí ve vlkodlaky. Když už jsme u tance, asi nejblíž k němu má divadlo. A právě tento shakespearovský žánr měl na „Magické trojce“ nebývalý prostor. Ještě před hlavním programem byla pro omezený počet V. I. P. účastníků v divadelním klubu Vltava připravena dvě vystoupení, která sice měla s výše zmíněným anglickým klasikem nejspíš jen málo společného, přesto si podle ohlasů příznivci amatérského divadla přišli na své, neboť jak jihlavský spolek De facto mimo, v němž účinkuje i bubeník Třináctky Pavel Štěpán, tak kralupský soubor DS Scéna se všem zúčastněným strefily do noty. Já ze „zdravotních“ důvodů divadelní sekci vypustil, ale následnou besedu s bratry Štěpány, moderovanou R. X. Thámem, jsem si ujít nenechal. Stála za to – a kromě pozadí vzniku punkové legendy HRDINOVÉ NOVÉ FRONTY a jejího přerodu v XIII. STOLETÍ vnesl Petr Štěpán pro mě zajímavé světlo do mnohdy zavádějícím způsobem vysvětlovaného vzniku a významu označení „gothic“ pro celou takto orientovanou scénu.

Hlavní program pak úderem páté odstartovali postpunkoví VÝSMĚCH?, kteří mne svým lehce psychedelickým výrazem zaujali víc než stylově mně bližší CARPATIA CASTLE, na jejichž adresu zas ale musím říct, že je na nich zatraceně znát, jak hojně koncertují, protože jejich výkon se s tím, co předvedli na prvním ročníku Magické noci v roce 2012, dá jen těžko srovnat. Neuvěřitelně vyzráli a ve Veronice našli rozenou frontmanku (správně bych asi měl říct „frontwoman“, ale tohle slovo mi leze krkem). Následné divadelní představení kralupské DS Scény bych bez problémů oželel, R. X. Thámo je ale velkým příznivcem amatérských spolků, a tak dostal prostor i mnou osobně nepochopený (možná jsem ohledně divadla tupec) „horor“ pod názvem „Naseto?!“.

Prvním vrcholem večera byli polští DEATHCAMP PROJECT, jejichž výživný gothic rock s úderným, hutným zvukem konečně více zaplnil sál. Borci s dámou za bicími rozhýbali dav průřezem svou dosavadní tvorbou a předvedli přesně takovou gothicrockovou show, jakou jsem od ostřílených matadorů žánru čekal. Jejich originální styl s všudypřítomným pižmem klasiků THE SISTERS OF MERCY mi učaroval už z obou studiových alb, ale naživo to bylo skutečné setkání s Molochem. Hned po vystoupení jsem neodolal a odchytil zpívajícího kytaristu Voida, přátelsky s ním pokecal a vytáhl z něj alespoň rámcovou představu o jejich chystaném třetím albu.

Může se to zdát jako opakované pochlebování, ale není v tom nic než upřímnost – BRATRSTVO LUNY je pro mě na zdejší scéně skutečně tak trochu zjevením. Již podruhé pro mě jejich vystoupení na Magické noci trubadúrů představuje vrchol večera. Tentokrát se kapela zaměřila na demo „Gotická duše“ (2007), z něhož postupně v novém hávu přehrála všechny skladby až na „Fantasmagorii“ a nezapomněla ani na nové pecky „Valkýry se bojí“ a „Největší z pierotů“ z aktuálního dvojCD „Decade – Gotická duše 2006–2016“, které jí také na pódiu velmi skromným, leč o to sympatičtějším způsobem pokřtil bubeník Třináctky Pavel Štěpán. Bratrstvo ani tentokrát nezůstalo nic dlužno své pověsti perfekcionistů pódiové prezentace a kromě klasických tanečnic Lenky a Terezy si na plac přizvalo i skutečného „baleťáka“, který v roli „nabíleného“ mima pantomimicky podbarvil už tak dost působivou novinku „Největší z pierotů“

z autorského pera zpěváka Xpíla. Největší mordu však „Bráchové“ přítomným uštědřili zcela neočekávanou postavou dvoumetrového Satana, jehož kostým vypůjčený z Národního divadla byl tak naturalisticky autentický, až z něho mrazilo v zádech! Kupodivu mnoho lidí tento tah nepochopilo, mně však byl záměr kapely jasný hned od otvíráku „Signum Diabolicum“, v němž se netvor poprvé objevil. A to, že svým hrozivým vzezřením podkreslil i první přídavek „Stín nad Toledem“, mě v tom jen utvrdilo. (Zasvěcení do textů zmíněných skladeb mají určitě jasno také.) Na závěr Bratrstvo vystřihlo parádní překopávku písničky „Pochod hrdinů“ z třetího dema „Dům na demolici“ (1988) punkové legendy HNF, čímž odstřelilo především oba bratry Štěpány, kteří se k jejich svérázné verzi nadmíru pochvalně vyjádřili už u příležitosti jejího umístění na výše zmíněné výroční dvojalbum. Tečka na konec jak z děla!

Třetí ročník gothicrockového festivalu, opět v moderátorských opratích Petra Korála, se tedy celkově vydařil. Jediné škraloupy shledávám v nečekaně malé návštěvnosti, kdy se v sále koncipovaném na 500 lidí sešlo jen něco málo přes 300, a v poněkud nešťastném natažení programu, díky němuž XIII. STOLETÍ začínalo hrát až téměř hodinu po půlnoci a končilo někdy ke třetí hodině ranní. Což nepochybně vyvolalo nevoli v řadách „přespolňáků“, kteří v nejednom případě museli s těžkým srdcem a trpkými slovy na rtech nestory českého gothic rocku oželet. Bohužel jsem mezi nimi byl i já, tentokrát z rodinných důvodů, což mne mrzí hlavně kvůli živé prezentaci skladby „Transylvanian Werewolf“, kterou kapela vytáhla z hrobu jen kvůli tomuto večeru. Dojmy z Třináctky mám tedy jen zprostředkované zpěvákem Bratrstva Xpílem, pořadatelem festivalu R. X. Thámem a dvěma kvalitními videozáznamy zachycujícími kapelu ve víru „Werewolfa“ a žhavé novinky „Nový věk temnoty“, která se vedle písně „Evropa“ skví jako jeden ze dvou bonusů posledního alba „Intacto“ v rámci desetidiskového boxu „Pandora“, vydaného k 25. výročí existence kapely.

Pro mě je vždy trochu těžké Magickou noc trubadúrů hodnotit, neboť jsem byl do každého z ročníků nemálo zapletený, především jako redaktor a korektor novinového průvodce Trubadúr. Chápu, že autor a pořadatel tohoto výjimečného festivalu R. X. Thámo chtěl magickou trilogii uzavřít v co nejvelkolepějším duchu, a proto jej nadimenzoval do podoby malého maratonu – uvažte, že program včetně „V. I. P. předehry“ v podobě dvou divadelních představení a besedy s bratry Štěpány začínal už v 11 hodin! Ale účast pěti kapel proložená dalším divadlem, vystoupením taneční skupiny Naděje a třemi křty nových alb (CARPATIA CASTLE, BRATRSTVO LUNY a XIII. STOLETÍ) – to vše zapříčinilo posun Chronova neúprosného kyvadla daleko za úřední hodinu duchů a přinutilo nejednoho návštěvníka oželet právě ten gradující konec, který měl magickou trilogii uzavřít ve velkém stylu. Holt někdy méně znamená více, jak praví známé přísloví. Ale ať už jde o vystoupení samotných kapel, taneční choreografii dívčího souboru, působivé pozadí uměleckých fotografií kralupského Urbex Teamu, pestrou nabídku prodeje hudebních nosičů, knih i rukodělných artefaktů včetně oblečení a šperků či celkovou atmosféru sounáležitosti se spoustou skvělých setkání, naplnil třetí (a podle slov R. X. Tháma definitivně poslední) ročník autorem zamýšlenou ideu jako vždy beze zbytku. Nakonec se o tom mohou zprostředkovaně přesvědčit i ti, kteří se na Magickou noc trubadúrů 3 nedostali, zhlédnutím v současné době připravovaného dokumentu „Slyšte, jak nám děti noci hrají“ na facebooku BRATRSTVA LUNY či na YouTube. Jen nad tím definitivně posledním tažením si všichni ti, kteří tohoto nenapravitelného dona Quijota znají, s potutelným úsměvem tajně malují magický otazník.