Německý neurolog a psychiatr Manfred Spitzer vydal v roce 2012 knihu nazvanou Digitální demence. Spitzer z pozice své profese kritizuje současný způsob digitalizace společnosti. Na základě svých klinických zkušeností a výkladů různých studií varuje před jejími negativními vlivy, zejména narůstajícím počtem jedinců závislých na těchto technologiích. Pobouřené odborné kruhy – nejen lékařské, ale samozřejmě i obchodní – dnes přínos německého lékaře přestávají bagatelizovat. Jeho varování se dočkalo pokračování v roce 2016, kdy vyšla kniha s názvem Kybernemoc. Jemnější název, ale hůř zpochybnitelná fakta! Ze současného poznání, které máme, musí být pro nás alarmující, že mnozí digitální vizionáři a vývojáři opakovaně nahlas prohlašují, že děti by s digitálními médii neměly mít žádný intenzivní kontakt. Stále opakujeme, že současnost nelze pochopit bez znalosti minulosti. Napadá mě do zde zmíněného kontextu zasadit jeden majstrštyk krále propagandy (pardon, zakladatele moderních metod public relations) Edwarda L. Bernayse (1891–1995). Přesvědčil ženy, že kouření je znakem nezávislosti a emancipace. O cigaretách se na základě jeho kampaně začalo hovořit jako o „pochodních svobody“. Dnes už víme, jak tyto „pochodně“ poškozují zdraví. Rovněž si nekupujeme boty tak, že si nejprve prosvítíme nohu rentgenovými paprsky, což byla běžná praxe obchodů v Americe v 50. letech 20. století. Dnes nás mrazí a kroutíme hlavou, jak si lidé dobrovolně ničili zdraví v rajské nevědomosti a cítili se přitom tak moderně a pokrokově. Co si budou za několik desítek let říkat naše děti nebo jejich potomci, když se podívají na dnešní displejovou debilizaci civilizace?