Goethit, Altergothic, Drzoanna

GOETHIT RECENZOVANÝ V POLSKU I.
7. 2. 2010

     Na polském gothic rockovém serveru ALTERGOTHIC vyšly dvě recenze na GOETHIT. Písně z novinkového alba se dostaly v Polsku i do několika rádií, o čemž vás budeme informovat v samostatném příspěvku. S radostí můžeme oznámit, že obě recenze sepsané redaktory ALTERGOTHIC  jsou pozitivní.

 

     Nemám formální hudební vzdělání ani se profesionálně nezabývám hudebními recenzemi, takže mé povídání o tomto CD je čistě emocionálním záznamem dojmů a pocitů matematičky, která ve svém volném čase brnká na klavír a která si nedokáže představit den bez hudby. Když při svém hledání narazím na něco zajímavého a výjimečného, tak mám potřebu své prožité emoce sdílet s ostatními a věřte mi, nedokážu to ovládnout…   V mém článku budete těžko hledat složité hudební pojmy jako “harmonie“, “fráze“ nebo “instrumentální“, já vám prostě budu povídat o tom, jak se mi poslouchala nová deska BRATRSTVA LUNY a hotovo:-).

     To, co vás hned při prvním pohledu při rozbalení balíčku s CD uhodí do očí, aniž byste zatím listovali bookletem, je to, jak je CD pečlivě vydané a dotažené (obal). Nemám v takové míře co dočinění s CD začínajících skupin, ale tady vás prostě ohromí nezvykle krásná červeno-hnědá grafika, vhodně stylizované písmo, konsekventní styl a výběr použitých motivů. Fotografovi a grafikovi Jaromíru von Deatheringovi patří právem slova obdivu a uznání – grafická úprava „GOETHIT“ je v podstatě romanticko-temným stylem, se všemi jeho prvky: mlhavými interiéry, hřbitovy, hrobkami, křídly andělů a benátskými maskami.   OK, CD je rozbalené, booklet prohlédnutý a teď přichází čas pro vaše uši. Téměř dvouminutové intro „Déjá-vu“, krásně sladěné, začíná zneklidňujícím vytím větru… a v tom přichází na scénu orchestrální klávesy a nastává hustá atmosféra, rostoucí vzrušení zintenzivňuje tlukot srdce, tluče rychleji a rychleji a najednou slyšíte jakoby se zavíraly staré dveře a písnička hladce přechází do další stopy… Přemýšlím o tom, jestli první titul nemá navodit atmosféru přemístění napříč časem, protože to, co prožíváme při pozorném vnímání textů s následnou pomocí anglického překladu… nás vrhne do minulosti dávné i nedávné a cítím v tom i současnost a vše v nás má navodit tajemný pocit, že se historické události a chyby promítají znovu a znovu do dnešních dní – tragédie, politické převraty, lidské utrpení, to vše už tady kdysi bylo, dokonce i naše sny někdo už kdysi snil.   Ale pokusím se soustředit na hudbu, protože špatné znalosti českého nebo anglického jazyka mi brání důkladné analýze písní a to je velká škoda, protože vidím odkazy na Nietscheho, Baudelaira a německého mystického, náboženského filozofa a básníka Novalise… Ale doufám, že jazyková bariéra nebude bránit ostatním recenzentům nebo potencionálním posluchačům.   Takže pokud se jedná o hudbu – můžete slyšet, že BRATRSTVO LUNY dosáhlo značného pokroku. Písně jsou mnohem rozmanitější z hlediska rychlosti, používání nástrojů a zvuků, které obohatí celé album – šepot, ozvěny, recitace, výňatky z projevů i stříkající voda,vytí vlka. Nádherně zní hlas Maestra Xpíla ve více zvučných chorálech – vždy jsem byla fanynka více hlasů – a zde již od první zpívané skladby je vše výrazně slyšet a to velmi obohacuje vokální část alba. Třetí skladba (The Psyche Vampirism) na mě zapůsobila smutně, pěknou, leč skromnou melodií. Zpěvem a instrumentálním složením (kytarové sólo) mi připomíná písničku ze 70. let, velmi stylové…

     Další skladba mě totálně překvapila: od velmi dynamického začátku za zvuků těžkého kulometu, autentických politických projevů. Refrén je velmi příjemný, vše podkreslují jemně pulsující kytary a nakonec zvuk sirén, výbuchů bomb a střel… ech to musíte prostě slyšet, protože tato píseň je vskutku pozoruhodná… „Tělo je chrám“, zase krásná melodie, více dynamičtější refrén s krátkým vokálním fragmentem, který zní neodolatelně – jako by z gregoriánského sboru nebo tak něco… Slova písně „Stín nad Toledem“ vyprávějí o temném středověku, inkvizici a kruté smrti na hranici – intro je vlastně na pozadí praskající hranice a zlověstná latinská promluva (rozsudek) kněze a křik zaživa upalované dívky. Píseň má mnohem bohatší uspořádání než předchozí album, zvuk je prostornější, lepší… Ozvěny keltských melodií a středověkých písní – pravděpodobně v důsledku použití nových nástrojů – flétny… polyfonní sbor; vše je mnohem rychlejší, riffy rockové kytary na pozadí a vše zní jako celek téměř metalově. Ke konci vás okouzlí sladěné kytarové sólo a celkové slinutí různých nástrojů, což je určitě velkým přínosem pro team BL.

     Další skladba – a opět změna na pomalejší tempo, ale znovu bodují bicí a nádherně sladěné kytary a krásná zpěvná melodie se zakončením šumícího deště, bouřky a dusotu koňských kopyt a kol na dlážděné cestě – bouřka končí… A znovu se vracíme v čase, tentokrát do starověkého Říma, protože nás slova písně odkazují na císaře Nera a Petronia, prosím promiňte mi, nechala jsem se očarovat melodií a zvukem krásně znějících kytar. Ooch – „Arbiter Elegantiae“ jednoduše pokládá na lopatky svojí zpěvností a to ještě slova skladby vyprávějí příběh z historie a kytary znějí zpěvně na úrovni vokalisty. Poslední píseň je prostě mistrovský kousek v budování nálady a jen těžko se díky ní soustředím na resumé celého CD.   A vážně se zamýšlím – jakou muziku poslouchají členové BL, protože album “GOETHIT“ zní různorodě a bohatě, všechny ty experimenty se zvuky a nástroji, ve kterých slyšíte ozvěny hudby 70. let, progresivního rocku a art-rocku. Také přemýšlím, odkud se berou znalosti textaře R.X.Tháma, je to přece mladý člověk a přesto má velmi erudované historické znalosti a velké bohatství poetických veršů.   Závěrem – přeji klukům z Bratrstva Luny hodně štěstí, protože talent, nápady a dovednost jim rozhodně nechybí…

Napsal: Drzoanna
Přeložil: Wlasow