RECENZE – GOETHIT
IROCKSHOCK
autor: Petr Korál
25. 1. 2010
Petr Korál 4/5
Bratrstvo Luny je tajuplný spolek. V rámci zachování své darkgotické image se oba jeho členové skrývají pod nic neříkajícími pseudonymy a nikdy nikde ani nenaznačili, kdo skutečně jsou, což moc nechápu: za to, co dělají, se totiž rozhodně stydět nemusí. A navíc: vadilo by snad někomu, že jedním z těch dvou lidí je zkušený kytarista Pavel Merkl (dříve Monasterial Crypt, jinak Existence a kromě aktivního muzicírování též dlouholetá hlava zinu Payo) a druhým Jindřich Kohm, kdysi textařský spolupracovník Monasterial Crypt?
Na druhé album si přizvali několikero hostí, přičemž největší otisk na výsledku zanechal člověk, který celou desku nazpíval – a tím je Matěj Lipský (Masturbace, Negative Face). Třebaže vládne i znamenitým growlingem, tady zůstal pouze u čistého a mimochodem výborně zvládnutého vokálu… V dalších směrech už ale nějaké opravdu rapidní změny oproti první desce Gotická duše nenastaly. Což není a priori myšleno ve zlém, aby nedošlo k omylu!
Bratrstvo Luny nadále zůstává ztělesněním ortodoxně pojatého gothic rocku klasického střihu. Po hudební stránce je na tvorbě kapele znát nemalý vliv XIII. století (především v písni Karneval recyklovaných halucinací je tato inspirace naprosto neoddiskutovatelná). Na albu jsou téměř ideálně vyváženy úseky jemnější i téměř metalově nabroušené a snaha o potřebnou náladotvornost nevyznívá nuceně zejména (ale nejen) proto, že v rámci skladatelského procesu Merkl alias Lord Darkthep chvályhodně nešetřil mrazivými, nadmíru podmanivými melodickými ornamenty.
Samozřejmě si nelze nevšimnout, že po obsahové stránce je temně romantická lyrika Bratrstva Luny někdy jen snůškou všemožných žánrových klišé, na něž můžete v nejrůznějších variacích narazit též u jiných formací. Motivy vampirismu, prokletí básníci, Faust, Necropolis, Charón, Luna, Pantheon … na to všechno na Goethitu natrefíte. Nicméně stejně tak nutno zaregistrovat, že slova a z nich poskládané obrazy byly většinou použity s citem pro působivost a snahou o určité hlubší poselství a že do textů Bratrstva Luny byly dovedně, bez křečovité násilnosti propašovány například i projevy odporu vůči totalitním režimům a další ne zcela gotické prvky.
Goethit je mnohem dotaženější počin než Gotická duše. A může sloužit coby důkaz, že gotika, třebaže už se zdánlivě dávno vyčerpala a pro kdekoho představuje slepou vývojovou větev rockové hudby, nemusí ani dnes být omšelým kolovrátkem plným stokrát upotřebených stereotypů. Když je dělána se vkusem, relativní nápaditostí, muzikantskou přesvědčivostí a takříkajíc se znalostí věci, není v podstatě téměř co vytknout.
4/5 Petr Korál