Publikace písně:
Clamare (2021, CD), zpěv: Bruzs D.
Byung-Chul Han ve své vynikající knize Vyhořelá společnost (2010) uvádí: „Koráb Bludného Holanďana, jehož posádka podle pověsti sestává z nemrtvých, lze číst jako paralelu dnešní společnosti únavy. Holanďan, jenž prchá jako šíp a nikde nenalézá cíl, klid ani mír, se podobá dnešnímu vyčerpanému depresivnímu subjektu výkonnosti, jehož svoboda se jeví jako prokletí, neboť musí věčně vykořisťovat sám sebe. Kapitalistická produkce je rovněž bez cíle, nejde již o dobrý život.“ Určitě znáte pověst o krásném mládenci, jehož zabila sebeláska. V pavučinách sociálních sítí sami sebe vystavujeme hrozbě pádu do metaforické hlubiny svého obrazu. „Narcista se nepídí po zkušenostech. Touží po zážitcích a ve všem, s čím se setkává, chce zažívat jen sám sebe.“ A posedlost touhou po moci a vlivu je toho nadstavbou. Jak z toho ven? Být básníkem… Ochraňovat svá mystéria… Učit se naslouchat tichu…
Hra o trůny
Pohlaď svůj vesmír dlaní,
ukolébavky bez usínání,
snad se nám ty mraky zdají
a hodnoty Evropy ještě hradby mají.
Když se hraje o trůny v digitálním věku,
algoritmy na sítích si hloubí vlastní řeku.
Neznáme hráze ani hloubku toku,
Orwell, Čapek, Bradbury nám ukázali stopu.
Hoaxy, fake news, zkratky k názoru,
invaze aplikací, bubliny sítí, myšlení kritické,
kontexty stíná kat – digitální proletariát!
Hejtů a trollů vpád!
Když se hraje o trůny v digitálním věku,
algoritmy na sítích si hloubí vlastní řeku.
Neznáme hráze ani hloubku toku,
Orwell, Čapek, Bradbury nám ukázali stopu.
„Nevěř ostnatému drátu,
byť by se stokrát tvářil jako stonek růže.“
(Karel Kryl)
Když se hraje o trůny v digitálním věku,
algoritmy na sítích si hloubí vlastní řeku.
Neznáme hráze ani hloubku toku
Assange a Snowden nám otevřeli stoku.