La Loba Ante Portas, Magazín Aardvark, Ladislav Oliva

2011
LunArt Records | Élysion
51:21 | 10:47
gotický rock

Bratrstvo Luny jsou „trubadúry gotického rocku“ formovaní dvěma klíčovými členy a několika málo hosty, kteří se již předchozím albem „Goethit“ zařadili mezi viditelné pojmy jinak spíše nepočetné scény českého gotického rocku. Tu dokonce výrazně překračují, protože podobně jako v případě XIII. století se část jejich posluchačů rekrutuje z běžných rockerů či metalistů.

Jednoznačně tím prvním, co padne do oka, je formálně excelentní obal, realizovaný coby do krabičky vložená knížečka s pevnými deskami, do nichž je zakomponován značně obsáhlý booklet. Přestože se v něm nezapře především v metalové sféře tolik osvědčený autor Deather, současně lze tvrdit, že dokonalá forma zde převažuje nad tuctovějším obsahem, jehož povrchní líbivost kráčí ruku v ruce s pojmy jako klišé a kýč. Takto pojatý digibook však i přesto představuje výraznou přidanou hodnotu, zvýrazněnou také texty přeloženými do angličtiny a polštiny. Nicméně lepená vazba nepůsobí moc důvěryhodně a celou tou relativní nádherou je dobré listovat s nejvyšší opatrností.

Jestliže úplně první nahrávka projektu trpěla určitou chladností a na té druhé se již přece jen podařilo docílit větší žahavosti či celkového posunu, také v třetím případě se velmi potěšitelně pokročilo dále. Tentokrát překvapuje tak trochu civilnější, byť nadále hodně patetické pojetí, jež bylo obaleno o něco syrovějším zvukem, což se konkrétně promítá zejména v tom, že na klávesový nebo akustický základ jsou zdařile naroubovány tvrdší kytarové momenty, místy snad až metalového ražení.

„Podařilo se zplodit cosi melodicky působivého, kompozičně pestrého, zajímavě vystavěného.“

Přestože stále převažují pomalejší tempa, což někoho může lehce ukolébávat, při pozorném poslechu lze registrovat několik málo nadějně se rozvíjejících pasáží, které můžou uspokojit prvotní touhu po atmosféričnosti, melodičnosti či aranžérské košatosti. Asi nejlépe se v tomto směru daří uprostřed alba, kde dominuje nejen titulní „La Loba Ante Portas“, ale také další solidní skladby.

Horší je to s jejich provedením. Nepochybně dobře míněná snaha o navození gotické majestátnosti či monumentálnosti žel znovu naráží na faktor hudebně nedotažené produkce, jíž nijak neprospívá ani vokální nepřesvědčivost. Nemluvě pak o žánrově předpokládatelné, ale přece jen poněkud přehnané vážnosti, promítající se rovněž do poeticky tajemných textů, které v konfrontaci s onou interpretační strojeností působí místy úsměvným až nechtěně směšným dojmem. Možná vůbec jedinou skladbou, kde uvedená koženost funguje a má své plné opodstatnění, jsou historicky varovné, mrazivé a hrůzy nacismu připomínající „Továrny na smrt, Auschvitz – Birkenau“.

Snad aby toho všeho nebylo málo, součástí kompletu jsou rovnou dva kotouče. Ten druhý nese název „Signum Diabolicum“ a rozsahem jde o singl, jenž by se časově vešel na první disk, ale podle autorů se mu koncepčně vymyká zřejmě natolik, že nechali tento materiál vylisovat samostatně. Zatímco titulní song představuje zpěvnější popěvek s výrazným ústředním motivem, již z dema pocházející a zde tedy nově nahraná „Fantasmagorie“ si pluje v odlehčené a trochu nevzrušivé rovině, odkud ale dokáže rozkvést do elegantního půvabu, jenž původní verzi chyběl. Obě tyto skladby dobře doplňují a rozšiřují albový základ a snad i naznačují další možnosti.

Projekt jakožto celek před třemi lety vzbudil velmi protichůdné reakce. Na jedné straně stály některé neskutečně nadšené a oslavné recenze, na druhé straně pak nezájem a odsudky těch, kteří se obvykle zdrželi podrobnějších komentářů. Není pochyb o tom, že mnohým metalovým publicistům, a zvláště pak těm, co si rádi lebedí v kýčovité načančanosti, tato nahrávka přišla vhod. Nutno jim dát za pravdu alespoň v tom, že zde se podařilo zplodit cosi melodicky působivého, kompozičně pestrého, zajímavě vystavěného a dobře se poslouchajícího, s čímž se leckdo může spokojit. Přesto však možno dodat, že jestliže někteří jiní posluchači poukazují na poněkud amatérské a nedotažené provedení, můžou mít také svůj kus pravdy nebo, lépe řečeno, opodstatněného názoru.

21. 01. 2014 | Ladislav Oliva