Luna nad Iglau, Dekadente Morfin, Bob Lučan

DekadenteMorfin / 3. 12. 2019

Bob Lučan  8/10

Č.R. Alternativní Gothic Rock

Lákadla dnešního, barevného světa je jen šedí chladného kalkulu. Aneb evoluce gotiky pokračuje…

Přemýšlím jak začít. Tohle spojení mě zrpvu lehce zaskočilo, ale vše dopadlo lépe, než jsem očekával. Dodnes si vybavuji celá ta 90. léta a průběh alb Jihlavské Třináctky. Taky si pamatuji úplný začátek Bratrstva Luny, kdy se mě tenkrát lehce nesmělý Jindra ptal na Petra Štěpána. Bylo to v době, kdy vznikali na netu různé servery, a vše se následně rozkreslilo do zajímavých, mystických tvarů. Z Petra, Jindry a Matěje a lidí kolem Bratrstva Luny jsou přátelé a je evidentní, že spolupráce i na společné desce Luna nad Iglau, Petrovi krásně sedla. Nelze detailně rozebírat jednotlivé koncepty skladeb, ale musím uznat, že zrovna jako Petrovi i mě tady většina textů opravdu lahodí mým očím. Zrovna tak mě je velmi příjemná elektronická linka, která se prohání albem jak synth popová kontura a zpříjemňuje rockovou kytaru i občasné sólíčka. Co mě osobně ovšem nejvíc oslovilo, je skutečný náhled na dnešní realitu světa a to z mnoha aspektů. Například jak je lidstvo závislé na materiáním marastu zhýralého systému, který je ovládá, jak hektická společnost nevědomě přijímá mainstream a přitom opouští to nejkrásnější co je, a to je vlastní duše i pohled na skutečné umění a lidské hodnoty. Tyhle myšlenky jsou mi velmi blízké.

Po majestátním intru má song Největší z pierotů charakteristickou gothic rockovou melodii. Je v něm taková působivá rozervanost. Na opak V rozvalinách cítím křišťálovou něhu, myšlenou ve vokálním Petrově projevu a hudebním pozadí. Pokud jde o text, tak ten je na pomezí zotročení lidské mysli, kdy je společnost obklopena všudypřítomnou kontrolou, aby dělala co se od ní vyžaduje, ale ilumináti nám to umí tak barvitě podat, že ta samá společnost ji přijímá, jako nějaké pozitivní privilegium i když já vím dobře, že je to cesta do pekla. Text je opravdu výjímečný a je dobré číst i takříkajíc mezi řádky.

Jako psát recenzi na takové album vůbec není jednoduché, je zde mnoho filosofie i progrese. Rvu se s tím jako Kavkazký vlk. Jinými slovy díky takovému albu jsem nucen tvořit i já sám. Aktuální nová forma skladby: „Nomen Rosae“ zní báječně, chorály působí středověkkým dojmem a na chvíli jsem se přenesl do období kultovní desky Třináctky-Nosferatu. Booklet je graficky velmi pěkně zpracovaný. Cítím, že tady je i to koncepční propojení gotiky a punku. Pochod Hrdinů předělávka HNF zde zapadla, protože už v první půlce alba je poukázáno na temnotu dnešního diktátu, který nemusí mít jenom barvu rudého komunismu, ale je to celosvětový problém jen v jiné formě. Petr na to v textu jakožto v dvojsmyslných větách poukazuje téměř v každé skladbě. Tohle je jako narážka vkusná gothická revolta pro dnešní svět.

Snad nebude od věci, když závěrem napíši, že tady se téměř vše povedlo jak mělo, a nejen projevem Petra Štěpána, ale i celé Bratrstvo Luny dozrálo do větší profesionality. Ano, všude se najde nějaké to klišé, ale tady je ho méně než dřív, a naopak se vynořily anti-systémové pilíře. Tyhle majáky osvěty jsou pro zmíněný, dnešní svět velmi potřebné. I když jsme jen zrnko pouštního písku ve vesmíru, kde jsou miliardy galaxií, tak díky něžné, nezroktné a mnohdy i rebelující gotice můžeme mít na té naší modré planetě astrální naději, co obejme naši duši.

Bob Lučan