Magická noc trubadúrů 2012
MAGICKÁ NOC TRUBADÚRŮ 2012 / MUSICA & THEATRUM & MAGIA
Datum konání: 12. 11. 2012
Místo konání: KD Vltava, Kralupy nad Vltavou
Patroni festivalu: spisovatelé Jenny Nowak a Jaroslav Monte Kvasnica
Programový manifest: gothic rockové noviny TRUBADÚR I (vydán na Ropomiškovském hrabství o devátém úplňku)
MUSICA:
XIII. STOLETÍ – křest knihy Jenny Nowak „Komnata bez oken“
ARTROSIS (Polsko)
BRATRSTVO LUNY – křest knihy Monte Kvasnici „Jantarové oči“
CARPATIA CASTLE
PLUTO & THE PLANETS (Norsko)
THEATRUM & MAGIA:
SHSŠ RYTÍŘI FORTUNY – zahájení festivalu s pochodněmi, tragédie o třech dějstvích Zlomená růže
TANEČNÍ SKUPINA NADĚJE –vystoupení na hudbu The Sisters of Mercy a Bratrstvo Luny
JENNY NOWAK a JAROSLAV MONTE KVASNICA – beseda se spisovateli v Kině Vltava
PETR KORÁL – hlavní průvodce večerem
CITACE:
„Festival ještě ani nezačal a ve vzduchu byl cítit odér nadšenosti! Něco podobného v naší malé republice ještě nikdy nebylo. Navíc…Kralupy nad Vltavou se na několik málo hodin proměnily v hlavní město gothického rocku – alespoň co se týče Česka.“
All (R.U.M. zine)
„Už mnohokrát jsem byla v zákulisí, uvědomila jsem si v tu chvíli, ale ještě nikdy s Třináctkou na pódiu. Zvláštní pocit… Takové neskutečno. A protože kmotr má dostat dar, pověsila jsem Petrovi kolem krku škapulíř s transylvánskou hlínou, protože ta, jak každý pravověrný čtenář hororů ví, přináší nesmrtelnost. A pak už se křtilo – kniha se polévala zpěvem. Slovy a tóny o tajemné stříbrné Iglau, která nás, co jsme se v ní zrodili, poznamenala hloubkou a temnotou svých katakomb… „
Jenny Nowak (spisovatelka)
„Atmosféra je tu velice příjemná a já si myslím, že tahle akce určitě zasluhuje ocenění!“
Petr Štěpán (XIII. století)
„Doufejme, že to nebyl poslední festival s názvem Magická noc trubadúrů, protože jak organizační,
tak umělecká úroveň celé akce byla velmi vysoká.“
Wojtek Sajkowski (polský hudební publicista)
„Nezapomenutelná noc od začátku do konce. Od Bratrstva rovnou na porodní sál. Runa Lupita, identifikační číslo 113. Díky všem!“
Adrian Wulffill Bairands (bratr vlků, čerstvý otec)
„Já jsem totiž pořád ještě nepřišla na to, co jsou tihle sympatičtí šílenci vlastně zač. A snad se mi nikdo nebude pokoušet namluvit, že prostě hudební skupina. Nějaký článek o nich začínal lakonickým prohlášením „R. X. Thámo je blázen“. No, nepochybně. Ale není snad bláznov-ství tohoto nádherného a zvláštního druhu právě tím, čeho se dnešnímu světu tak nedostává? Ten pocit byl pro mě tentokrát snad ještě silnější, než když jsem je naživo viděla, slyšela a zažila poprvé. Útočí to na všechny smysly, dotýká se to temných, zasutých stránek. Bílá tvář, rudý brk v ruce píšící slova dávno mrtvých básníků, brána tekoucí krve, vzpomínka na dunící srdce Osvětimi… to všechno… Kam nás to zvete, bratříčci, co to v nás otvíráte? Povězte, co to je. A z dálky zní odpověď: Fantasmagorieee…“
Jenny Nowak (spisovatelka)
„A bylo pro mne i mimořádnou ctí, že jsem před diváky Magické noci mohl v rámci koncertu mé milované skupiny Bratrstvo Luny (pro mne intimní srdeční záležitost) pokřtít svou vlčí knihu Jantarové oči.“
Jaroslav Monte Kvasnica (spisovatel)
ZAJÍMAVOSTI PRVNÍ TRUBADÚRSKÉ NOCI MAGICKÉ:
Spisovatelka Jenny Nowak se ocitla poprvé na pódiu se XIII. stoletím.
Festival navštívilo 451 platících diváků (pro Bratrstvo Luny symbolická předzvěst časů Bruedberyho)
Bratrstvo Luny zde odehrálo avizovanou derniéru pietní písně Továrny na smrt s hostujícím norským kytaristou Plutem.
Na festivalu došlo k prvnímu setkání XIII. století a Bratrstva Luny.
O festivalu vznikl třicetiminutový dokumentární film Musica, Theatrum, Magia v Kralupech nad Vltavou.
Měsíc před konáním akce chtěl tehdejší ředitel KD Vltava akci zrušit, protože se bál, že skončí fiaskem. Thámo se proti tomuto návrhu emotivně postavil a zaručil se za případné festivalové ztráty. Emoční odér tohoto konfliktu se bohužel natáhl i do festivalové budoucnosti. Petr Štěpán premiéru festivalu zásadně mediálně podpořil, poskytl i první rozsáhlý televizní rozhovor, který lze považovat za zárodek pozdějších společných projektů s R.X.Thámem & Bratrstvem Luny.
MUSICA, THEATRUM, MAGIA VE MĚSTĚ NAD VLTAVOU
Film o dark indie festivalu Magická noc trubadúrů, který se uskutečnil 10. 11. 2012 v Kralupech nad Vltavou (obsahuje exkluzivní trubadúrský bonus skupiny Bratrstvo Luny, hlavního pořadatele festivalu ) Ve filmu účinkují: XIII. století, Bratrstvo Luny, Artrosis, Carpatia Castle, Pluto and the planets, Petr Korál, Jenny Nowak, Jaroslav Monte Kvasnica, Skupina historického a scénického šermu rytíři fortuny, Taneční skupina naděje a další.
Vyrobilo VIDEOSTUDIO KRÁTKÝ & LUNART RECORDS 2012; námět, scénář, produkce, režie: R.X.Thámo; střih, kamera: Zbyněk Krátký; kamera: Helenka Krátká; reportérka: Hanka Bozděchová; titulky: Honza Doležálek; komentář: Jirka Rejman; www.bratrstvoluny.com; GOTHIC ROCK TROUBADOURS
NOSFERATU IS ALIVE!
Autor: Wojtek Sajkowski (polský hudební publicista)
Reprezentativní report z festivalu
I když Česká republika není často cílem polských fanoušků metalových koncertů, nelze to samé říci o fanoušcích gotiky a elektronické hudby. Možná jen proto, že naši jižní sousedé nenabízejí tradiční gotické festivaly, které by nalákaly hosty ze zahraničí. Pokusem o zažití takového tradičního festivalu je zcela určitě Magická noc trubadúrů, která se konala poprvé v sobotu 10. listopadu v Kralupech nad Vltavou, městě vzdáleném půl hodiny jízdy od Prahy. Iniciátorem projektu je zakladatel Bratrstva Luny Hrabě R. X. Thámo.Dříve než napíši o pocitech a dojmech ze samotného koncertu, musím poblahopřát k výborné organizaci. Kulturní centrum, kde se festival konal, je prostorná budova s kinem a velkým sálem, kde probíhala vystoupení jednotlivých kapel. Fantastická světla a zvuk pod dohledem specialisty z festivalu Brutal Assault, stejně tak jako profesionální uvaděč – to vše dotvářelo atmosféru, kvůli které se nechtělo ani na okamžik opustit hlavní sál. V předsálí bylo také mnoho pokušení, jako např. občerstvení, stánky, kde bylo možno zakoupit trička, šperky a různé jiné předměty spojené s akcí apod. Kulturní centrum bylo spojeno halou s klubem, kde bylo možno později navštívit i tzv. afterparty. Motto festivalu bylo Musica – Theatrum – Magia a na divadelní prvky skutečně došlo. Ještě před vlastní akcí mohli diváci sledovat první akt děje příběhu, který nacvičila a zahrála Skupina historického a scénického šermu Rytíři Fortuny (další příběhy děje se později odehrávaly v hlavním sále mezi koncerty jednotlivých kapel). Příběh byl prostý a profesionálně zahraný – hlavní ozdobou byly určitě scény bojů rytířů ve zbroji.
První kapelou, která hrála na Magické noci, byli čeští Carpatia Castle. Kapela hraje hudbu, která může být definována jako „vampyrický heavy metal/hard rock“. Záměrně nepoužívám výraz „gothic metal“, který o sobě Carpatia Castle tvrdí, že hraje. Skupina hraje přece více energicky než melancholicky, ale s příslušnou mírou vzrušení, která je dotvářena především klávesami. Výkon kapely byl pro mě zajímavý, a to zejména díky tanečnicím na jevišti. Chtěl bych dodat, že to byl skutečný moderní tanec – nebo balet, chcete-li –, nebylo to jen takové synchronní kroucení.
Chvíle pauzy a už jsou na jevišti připraveni naši rodáci Artrosis. Jsou zcela odlišní nejen esteticky, ale i hudebně a je před nimi obtížný úkol přesvědčit a získat si české publikum. Viděl jsem kapelu na Castle Party, ale bohužel hráli velmi brzy, což mi neumožnilo si jejich festivalovou, a ještě k tomu krátkou show plně vychutnat. Artrosis jsou nyní kvartetem ve složení: Medeah (zpěv), Maciej Niedzielski (klávesy), Janusz Jastrzębowski (bicí) a Grzegorz Piotrowski (kytara). Koncertní repertoár tvořily především skladby z jejich nového alba „Imago“ včetně „Za wszystko – nic“, „Imago“ či „Panta Rhei“. Výborné skladby, které jsou chladné s mechanickým feelingem, jež kontrastuje s výrazným hlasem zpěvačky. S těmito skladbami krásně korespondovaly písně z alb „Fetish“ a „Melange“. Škoda že tato alba byla reprezentována vždy pouze jedním songem, protože bych si přál, aby koncertní set tvořily spíše kousky z více elektronicky laděných alb Artrosis. Nepočítáme-li instrumentální „C“ ve skladbě „W imię nocy“, která se svým rytmem a mechanickou hrou na kytaru zapsala v estetice novějších písniček, zahrála kapela ještě starší kousky „Nazgul“ a „Pośród kwiatów i cieni“; zatímco první zmiňovanou skladbu nemusím, druhá je senzační – a kromě toho mohl kytarista konečně předvést své umění v sólu. Stručně řečeno dobrý koncert – a české publikum vypadalo spokojeně.
Uběhlo několik minut a intrem k písni „Gotika“ začíná svůj koncert česká gothicrocková legenda XIII. století. Přiznám se, že jsem ještě neměl možnost vidět Petra Štěpána a jeho spolek s repertoárem posledního a fenomenálního alba „Dogma“ – a vlastně i toto na mě působilo jako magnet, abych na tento festival přijel. Ze vzpomínaného alba zahráli neústupný a chytlavý „Kabarette Voltaire“, melancholický „Měsíc lovce“ a vznešené „Prokletí domu slunečnic“. Z novějších věcí jsme slyšeli „Fatherland“ a hardrockovou „Vendettu“ a „Iglau“, píseň, která byla na poslední kompilaci skupiny s názvem „Ritual“. Tato píseň, kde je jako klíčový prvek hra na klávesy, je věnována městu, odkud XIII. století pochází, a je to město Jihlava. V této písni dominovala mladičká Kateřina Kameníková, která hraje na klávesy. Velmi jasným bodem jejich vystoupení byly dva covery: první je již dlouho součástí jejich repertoáru („Bela Lugosi Is Dead“ od anglických Bauhaus), druhým byl „Butterfly On The Wheel“ od klasiků The Mission, který hraje Petr Štěpán a jeho tým teprve odnedávna. Poslední ze jmenovaných skladeb se vrývá do paměti – na začátku se hraje pouze na klávesy, ale napětí je šikovně dávkováno a jako celek vše nabere dynamiku. Coverem by se dal nazvat i „Karneval“, který hrála v dobách Československa skupina Olympic, ale kromě textové verze nemá píseň od XIII. století s originálem mnoho společného. Za každou cenu prostě tato píseň nechyběla. Kromě toho se objevily temné gotické klasiky zasvěcené temným gotickým múzám: „Elizabeth“, „Justina“ a „Mystery Ana“. Pokud jde o mne, tyto písně nemají ustupovat ani o píď, jsou to slavné gotické písně věnované něžnému pohlaví (jen se zmíním o „Louise“, „Lucretii“ nebo „Severini“, které jsou počiny známých autorů). Na konci zazněly písně s odkazem na dávná alba, jako např. „Růže a kříž“ z debutu „Amulet“. Tato píseň je opravdu jedinečná, opakuje se dokola, ale vždycky mě dostane.Shrnutí: velmi dobrý výkon jako obvykle. Síla hudby XIII. století je vždy roztomilá jednoduchostí hry: nezaměnitelné klávesy, rytmus kytar místy připomínající zvuk alba „Vision Thing“ od The Sisters Of Mercy, melodický, za srdce beroucí zpěv Petra Štěpána a bezchybně sehraná rytmická sekce s baskytarou Mirka Palečka a bicími Pavla Štěpána. Je tam ještě jedno plus hudby této kapely, jež se často nezmiňuje, a sice použití českého jazyka, který je stejně jako jazyk polský melodický a ideální pro tento druh hudby. Dodatečné body dávám za autentické znění.
Když dozněly poslední tóny skladby „Růže a kříž“, nastala krátká pauza, po níž začal scénický tanec, který jako speciální intro odstartoval koncert Bratrstva Luny. Bohužel tanci nerozumím, ale vše vypadalo velmi pěkně a přesvědčivě. Velmi zajímavé bylo, že hudbou na pozadí vystoupení byla skladba „Temple Of Love“ od The Sisters Of Mercy. Na taneční vystoupení plynule navázal koncert Bratrstva Luny, který byl určitým druhem divadla, hudby a zpěvu. Toho večera jsme slyšeli prakticky všechny hlavní skladby kapely od nejstarších písní až po skladby z jejich posledního alba „La Loba Ante Portas“. Je pro mě těžké vypíchnout nějaké písně, protože to znělo jako celek velmi dobře i díky tomu, že hudebníci nejsou žádní amatéři. Prostor jeviště byl natolik velký, že kromě hudebníků tam byl i prostor pro různé divadelní prvky. Za toto všechno byl zodpovědný jeden ze zakladatelů kapely – Hrabě R. X. Thámo; různými rekvizitami vizualizoval jednotlivé písně: husí brk („Volání mrtvých básníků“), meč („Signum Diabolicum“) a kříž (v přídavku „Nomen Rosae“). Jeden z nejpozoruhodnějších momentů tohoto vystoupení byla podoba smrti, která vyšla z brány stojící na jevišti a jejíž bílé roucho bylo potřísněné krví. Možná když to píši, nezní to příliš přesvědčivě, ale věřte, že naživo tato scéna vypadala impozantně.
Skvěle zněly skladby, které jsou považovány za gotické hity. Mám na mysli zejména ty z alba „Goethit“, jimiž jsou „Karneval recyklovaných halucinací“, „Tělo je chrám“ nebo „Stín nad Toledem“, ale i některé písně z nového alba, jako např. „Jáma a kyvadlo“ či „Signum Diabolicum“. Každá z těchto písní se liší, ale to vše v kombinaci se zpěvnými melodiemi inspirovanými starou hudbou, možná i lidovou, jež vlastně může za to, že si umělci z Bratrstva Luny říkají „gotičtí trubadúři“; myslím si, že toto přirovnání je nejvíce namístě. Samozřejmě neuvěřitelné je, jak hudba Čechů roste a má široký záběr, protože během koncertu jsme měli možnost slyšet mnohem složitější i progresivnější skladby z posledního alba „La Loba Ante Portas“, jako např. „Továrny na smrt, Auschwitz-Birkenau“ či „Misionář smrti“. Co na mě udělalo největší dojem, bylo „Srdce, které prošlo popelem“, protože partie rytmické kytary mě prostě chytaly za srdce. Je třeba připomenout i vyvrcholení koncertu Bratrstva Luny – fenomenální výkon v písni „Fantasmagorie“, který byl chloubou díky progresivním tónům při sólech norského kytaristy Petera „Pluta“ Gutheho, frontmana kapely Pluto And The Planets, která toho večera také zahrála. Za zmínku stojí všichni muzikanti této kapely, ale vyzdvihl bych obzvláště působivé a virtuózní hraní bubeníka Tomáše „Kobdzeye“ Kašpara, stejně tak jako hraní na kytaru spoluzakladatele kapely Lorda Darkthepa, druhého kytaristy Piotra Pšotka, baskytaristy Jirky „Haika“ Hájka a samozřejmě pěvecký výkon Maestra Xpíla.
Poslední vystoupení večera bylo ve znamení norského progresivního rocku, jehož představitelem byla již zmíněná kapela Pluto And The Planets – poslední bod programu a zároveň tohoto festivalu. V průběhu jejich show se bohužel ukázalo, že diváci nebudou mít sílu poslouchat dvacetiminutové písně s desetiminutovými sóly. Avšak i přes všechny překážky naservírovala kapela progresivní a kompaktní zážitky kolekce svých hitů a tím celý tým prokázal svoji zkušenost. Vokály a teplé zabarvení hlasu zpěvačky Sandry Josephine způsobily, že bych skladby skupiny charakterizoval jako intimní s těžko popsatelnou hrou, která se houpe jako ukolébavka, ale v dobrém slova smyslu. Během vystoupení jsme slyšeli hlavně písně z alba „360 Degrees Of Wonder“, jako např. „Starship“, „Encounter“ nebo „This Is Magic“.Po posledním bodu večera jsme mohli zajít ještě do přilehlého klubu na afterparty. Tam kralovala úplně jiná hudba než ta známá stálému návštěvníkovi polských nezávislých diskoték. Byla tam i trocha české elektroniky, která se v naší zemi téměř zcela ignoruje, což je velká škoda. Doufejme, že to nebyl poslední festival s názvem Magická noc trubadúrů, protože jak organizační, tak umělecká úroveň celé akce byla velmi vysoká.