MAGICKÁ NOC TRUBADÚRŮ 2014  / MUSICA & THEATRUM & MAGIA

Datum konání: 18. 10. 2014

Místo konání: KD Vltava, Kralupy nad Vltavou

Patroni festivalu: spisovatelé Jenny Nowak a Jaroslav Monte Kvasnica

Programový manifest: gothic rockové noviny TRUBADÚR II (vydán na Ropomiškovském hrabství o šestém úplňku)

MUSICA:
XIII. STOLETÍ – bonus pouze pro festival song „Bohové na strojích“
DIGITAL ANGEL (Polsko) náhrada za DEATHCAMP PROJECT (vážné osobní důvody)
BRATRSTVO LUNY – křest knihy Monte Kvasnici „Jantarové oči“
ĽAHKÁ MÚZA (Slovensko)

THEATRUM & MAGIA:
TANEČNÍ SKUPINA NADĚJE –vystoupení na hudbu od  XIII. století – Legenda o Krysaři
JENNY NOWAK a JAROSLAV MONTE KVASNICA – beseda se spisovateli v salonku KD Vltava
URBEX TEAM KRALUPY – výstava fotografií
PETR KORÁL – hlavní průvodce večerem

CITACE:

„Bylo to… no, nač hledat slova… magické. Díky všem, kdo se o to zasloužili… Bratříčkům Luny a zvlášť Thámovi, Třináctce a Petrovi osobně za nadpozemský zážitek jménem „Bohové na strojích“, kolegovi Montemu, všem spřízněným duším, které jsem tam potkala, známým i do té doby nepoznaným, vlčí smečce i vlčím bohům… Děkuji.“
Jenny Nowak (spisovatelka)

„Já tady cítím to souznění. Jsem přicházejí pouze lidé, které takhle muzika, tahle subkultura baví a mě to baví taky a tím pádem mě baví i ti lidé.“
Petr Korál (hudební publicista)

 „V polovině programu už ale přišlo to, na co všichni čekali. Slavnostní křest nového CD „Carpe Diem“, přičemž samotného aktu se zhostil samotný Petr Štěpán ze XIII. STOLETÍ. Teď si neodpustím jednu takovou osobní vsuvku, ale opravdu nemohu jinak… Pro R.X. Tháma hudba XIII. STOLETÍ znamená už dlouhé roky opravdu moc, a kdybych mu cca. před patnácti lety pověděl, že se na jednom pódiu setká právě s Petrem Štěpánem, zřejmě by mi řekl, abych si už další skleničku vína nedával. Ale R.X. Thámo je zkrátka člověk, jež druhým lidem ukazuje, kterak je důležité si „žít ten svůj velký sen“. A právě tento sen se tohoto dne stal ryzí skutečností a Petr Štěpán ho ještě podpořil velmi emotivním proslovem a myslím si, že v těch několika vteřinách ukáplo nemálo slz… myslím, že tady není zač se stydět!“
All (R.U.M. zine)

 „Mě se dneska splnil jeden z obrovských snů. Možná jeden vůbec z těch největších co se týče tvůrčích věcí a duchovního souznění. To, že nám můj oblíbenec od nácti let, člověk, kterého si nesmírně vážím, za to co dokázal na české rockové scéně, člověk, který se nikdy nekrčil, stál si za svým i za komunistů, dokázal říct svůj názor a nesli za to následky jak Hrdinové nové fronty tak XIII. století. Myslím, PETRA ŠTÉPÁNA! A to, že on nám křtil cédéčko, on nám to cédéčko pochválil. Ten rozhovor, který jsme spolu vedli před tím křtem, tak snad bude náplastí, i když ta návštěva dnes nevyjde. Tohle to je ten smysl Magické noci, to, co si z toho beru, ta energie, takže prachy se nějaké vydělají, dluhy se zaplatí, ale tohle si člověk nekoupí, to si musí člověk zažít a je to tak silný pocit, že jsem z toho opravdu dojatý. Navíc ten koncert nám vyšel, lidé byli fantastičtí a my jsme po osmi letech tímhle tím album nakročili k novým obzorům. Bratrstvo Luny … jedeme dál!“
R.X.Thámo (hlavní pořadatel festivalu & Bratrstvo Luny)

„Noc trubadúrů je klenot dekadentnich umělců a cesta napříč časem prokletých básníků.“
Jan Tatar (fotograf)

„Velká čest pořadateli !!! Magická Noc byla nejlepší akce, kterou jsem za posledních pár let zažila. Pro mě překvapivě nejlepší hlas večera patří Matějovi Lipskému – obrovsky pokrok, úžasná Darkthepova sóla, opět výborné XIII. stoleti a hlavně, HLAVNĚ obrovská poklona pro R.X.Tháma za pevné nervy a zvládnutí prekérních situací při organizovaní tohoto úžasného večera. Sen skončil, silné vzpomínky zůstanou.“
Klára Koričanská (návštěvnice festivalu)

„Bol to ten najlepší zážitok či už po hudobnej alebo vizuálnej stránke. Festival bol úžasný a rovnako všetci účinkujúci na ňom. Zároveň sa mi splnil sen vidieť  XIII. století naživo( dokonca z prvého radu), za to vrelo ďakujem a dúfam že sa dočkáme aj 3- ieho ročníku  ;-).“
Jurak Šulek (návštěvník festivalu, fotograf)

„Już, w domu, dzięki za wspaniałą noc, Brawa dla organizatorów, impreza była wspaniała, dla wszystkich występujących kapel, warto było jechać te 500 km. Szczególne podziękowania dla Gudrun  😉 do zobaczenia zapewne znów gdzieś niedługo  ;).“
Remik Thrahen (návštěvník festivalu)

„Mě se moc ten nápad moc líbí. Ať už je to žánrově jakkoliv pro kohokoliv, už ten samotný nápad je naprosto skvělý, už jen tím, že má za cíl shromáždit lidi podobného smýšlení, podobného ražení a spojit je a nějakým způsobem jim nabídnout kulturu, kterou majír ádi. Takže si myslím, že to má smysl!“
Anniki Fokk (zpěvačka, host Bratrstvo Luny v projektu Carpe Diem)

„Bylo to úplně super, moc mě to bavilo. Překvapilo mě, jak tady nebyl nikdo a najednou spousta lidí. Tak moc držím palec Jindrovi, aby se to zaplatilo, protože on je opravdu don Kichot téhle doby. Udělat takhle veliký a nákladný festival je velký risk!“
Xpíl (Bratrstvo Luny)

 „Nevím, co přesně se honí R.X. Thámovi v hlavě, ale mám strach z toho, že nějaké další příště patrně nepřichází do úvahy. Sice je pravda, že tři stovky (číslo jen odhaduji) návštěvníků není až takový průšvih, nicméně monstróznost akce a její náklady, si bohužel žádají větší přízeň ze strany fanoušků. Ave v lepších časech… „
All (R.U.M. zine)

SANCTUARY 15. 10. 2014 (úryvek z rozhovoru): „Ave Scz! Magická noc trubadúrů je umělecký záměr kichotského snílka, který nyní bojuje s výčitkami svědomí, že se do toho znovu pustil. Nedokážu totiž dělat věci tak nějak napůl a těžko se smiřuji s polovičatostí či hajdalácky odvedeným dílem a to na všech frontách a pozicích!  Aby to nebylo pochopeno špatně, nefňukám, jen mi přijde férové do placu nabídnout odér či otisk momentální vyčerpanosti. Dokončili jsme – a to naprosto bez jakýchkoliv kompromisů – novou desku Bratrstva Luny „Carpe Diem“, máme připravený speciální křest i program ozvláštněný třemi vzácnými hosty, natočili jsme výpravný videoklip k singlu „451° Fahrenheita“, vyšlo druhé číslo novin Trubadúr a tak bych mohl pokračovat. A to do toho produkčního kvasu nemíchám rodinu, zaměstnání, občanskou angažovanost a vysokoškolské studium. Roční periodicita Magické noci trubadúrů by nebyla možná, a to už jen z důvodu příprav, které trvají déle než jeden rok. A také co se týče rozpočtu a rozvětvené dramaturgie akce, jejího technického zázemí, včetně světelného parku, tak to je produkce, která by možná snesla klidně i delší periodicitu ;-).“
R.X.Thámo (hlavní pořadatel festivalu & Bratrstvo Luny)

ZAJÍMAVOSTI DRUHÉ TRUBADÚRSKÉ NOCI MAGICKÉ:

Digital Angel na poslední chvíli nahradili z vážných rodinných důvodů Deathcamp project.

Petr Štěpán uvedl jako speciální festivalový bonus skladbu „Bohové na strojíc“.

Se svým stánkem původní alternativní módy přijela na festival královna polské dark indie scény Barbara Dúmanska.

Magická noc trubadúrů II se bohužel termínově potkala s koncertem Deathstars v Praze a navštívilo ji jen 312 platících diváků.
Petr Štěpán požehnal v roli kmotra albu Bratrstva Luny Carpe Diem.

Před koncertem Bratrstva Luny diváky pozdravila dvouletá dívenka Runa Lupita, jejíž maminka odjela z první Magické rovnou na porodní sál.

I druhému dokumentárnímu filmu o festivalu Magická noc trubadúrů propůjčil svůj hlas elitní sportovní komentátor České televize Jiří Rejman.

31. 10. 2014 vydalo Bratrstvo Luny tuto zprávu: „… špatné zprávy se nějak kumulují. Ale za každou slzou je zase ukrytý úsměv… vše se zvládne …nad všemi negativy se klene jako most informace, že vyhořel server, kde hostovaly naše webové stránky (archiv zničen! …“popel z knih se stááávááá“) I v čase, kdy jste vděčni za každé prodané cd, je to věc velmi nemilá. Je to v řešení, stejně jako mnoho dalších věcí. Chráněnci Luny, držte nám palce, do roku 2015 vtrhneme s ilegální show CARPE DIEM, pevně věřím, že se všemi zažehnanými chmury;-).“

NA PALUBĚ HINDENBURGA

Film o dark indie festivalu Magická noc trubadúrů II, který se uskutečnil 18. 10. 2014 v Kralupech nad Vltavou. Ve filmu účinkují: XIII. století; Bratrstvo Luny; Ľahká Múza; Digital Angel; Skupina historického a scénického šermu Rytíři Fortuny; Taneční skupina Naděje; URBEX team Kralupy nad Vltavou; Chráněnci Luny; Petr Korál; Petr Štěpán; Pavel Štěpán; Jenny Nowak; Jaroslav Monte Kvasnica; R.X. Thámo; Gudrun Snake; Lord Darkthep; Tomáš Kobdzey Kašpar; Matěj Xpíl Lipský; Piotr Pšotek; Anniki Fokk; Michal Seidl; Lenka Vořechovská; Tereza Holubová; Veronika Nováková; Taiga; Runa Lupita; Lenka Dragonari …

Vyrobilo VIDEOSTUDIO KRÁTKÝ & LUNART RECORDS 2014

námět, scénář, produkce, režie: R.X.Thámo; střih, kamera: Zbyněk Krátký; kamera: Helenka Krátká; Jan Hrušovský; reportérka: Hana Bozděchová; titulky: Jan Doležálek; komentář: Jiří Rejman; oficiální fotograf festivalu: Aleš Enochian Komárek; festivalová grafika: Jaromír Deather Bezruč

Pořadatelé festivalu: R.X. Thámo & KaSS Vltava
Partneři festivalu: Město Kralupy nad Vltavou; KaSS Vltava
Programovým manifestem festivalu jsou umělecké noviny TRUBADÚR (info: bratrstvoluny@seznam.cz)

SPARK – MAGICKÁ NOC TRUBADÚRŮ II – 550 V

Autor: Blackmoon
Reprezentativní report z festivalu

Digital Angel

     Připadá mi to jako včera, co jsem psal report z prvního ročníku Magické noci trubadúrů, který se v Kralupech nad Vltavou konal 10. 11. 2012. Tehdy si snad ani R. X. Thámo z BRATRSTVA LUNY, který to všechno „spískal“, nemyslel, že by se takovýto bratru osmihodinový večer plný hudby, divadla a magie mohl někdy opakovat. A vida, ono se to povedlo! Přípravy a celá kampaň byly opravdu velkolepé: vyšlo druhé číslo „donkichotských“ novin Trubadúr, točily se videopozvánky, poskytovaly rozhovory a psaly upoutávky pro nejrůznější spřízněná média. Pořádající BRATRSTVO LUNY si Magickou noc trubadúrů II načasovalo na den vydání svého třetího studiového alba s názvem „Carpe Diem“, jehož kmotr, který ho měl v souladu s tradicí kapely pokřtít přímo na pódiu, zůstal díky R. X. Thámovu tajnůstkářství do hodiny „H“, minuty „M“ a sekundy „S“ v přísném inkognitu.

     Akce začala úderem 17. hodiny, kdy Petr Korál vyzval zvolna se trousící obecenstvo ke vstupu do sálu a ohlásil první (a naštěstí jediný) zádrhel v programu, a sice lehké zpoždění příjezdu polské kapely DIGITAL ANGEL, jež byla náhradou za původně pozvané krajany DEATHCAMP PROJECT, kteří se z důvodu závažné nemoci malého synka baskytaristy Betrayala museli omluvit. Ke Korálově úvodu se přidali i spisovatelští patroni večera Jenny Nowak a Jaroslav Monte Kvasnica. Zatímco Jenny se omezila na strohé oznámení své „dozorčí funkce staré čarodějnice, abychom nezlobili“, připomněl Monte „zázračné“ narození dcerky jeho přítele „vlčího prince“ Adriana Dragonariho ke konci první Magické noci trubadúrů a vyzdvihl dnes již bezmála dvouletou Runu Lupitu do výše se slovy: „Toto je dítě Magické noci.“

   Poté se ve vyhrazeném prostoru před pódiem odehrál první výstup Rytířů Fortuny, kteří už v 16:30 připravili malý šok prvním návštěvníkům při vstupu do foyer nečekanou šarvátkou. Jejich komediálně laděná scénka, v níž chce banda lapků okrást domnělého slepce, z něhož se vyklube vidomý a zdatný šermíř, mě však bohužel příliš neoslovila. Na rytíře navázali výše zmínění DIGITAL ANGEL a záhy se ukázali jako důstojná náhrada služebně starších DEATHCAMP PROJECT. Jejich asi o čtvrthodinku zkrácený set naplnil zatím jen řídce olidněný sál příjemně sytým zvukem kytar a kláves tvořících nosný základ jejich atmosférického gothic rocku a naživo mě jejich hudba přesvědčila mnohem víc než z obou studiových alb.

Petr Korál uvádí Ľahkou Múzu

     Po „Digitálních andělech“ uvedl Petr Korál slovenskou, dnes již kultovní excentrickou trojici L’AHKÁ MÚZA a sám přiznal, že jde o jeho první zkušenost s živým vystoupením této originální formace, která má na řezu svého kmene už třicet letokruhů. S jejich frontmankou Gudrun, která svým zevnějškem evokujícím z říše fantazie vystoupivší černou bohyni přitahovala pozornost okolí jako magnet železné piliny, jsem příjemně pokecal a došlo i na malé foto session v zákulisí. Gudrun je typickou ukázkou zdravě sebevědomé umělkyně, která si pevně stojí za svou tvorbou i světonázorem a zároveň si na nic nehraje, naopak vystupuje naprosto přirozeně a přátelsky. Setkání s ní pro mě bylo stejně pozitivní jako dojem z celého hodinového vystoupení L’AHKÉ MÚZY, jejichž tribálním nábojem rezonující elektronicko-industriální gothic rock, nejednou pokrytý jemným vláknem ambientních pavučin, se sice nejlépe hodí k relaxačnímu či přímo rituálnímu poslechu v hlubokém soukromí, ale stejně tak působivě vyznívá i naživo, kdy posluchač není ochuzen o nekonvenčnímu oku lahodící image kapely. Navíc se mi hodně líbilo, že Gudrun v závěru opustila vymezené teritorium pódia a jala se na svých Xcentimetrových podrážkách à la KISS laškovně korzovat mezi lidmi v sále a „obtěžovat“ je svými eklektickými jekoty.

Taneční skupina Naděje a Legenda o Krysaři

     Prostor mezi L’AHKOU MÚZOU a BRATRSTVEM LUNY vyplnila i letos kralupská taneční skupina Naděje. Dívky si tentokrát zvolily skladbu z muzikálu „Legenda o krysaři“, pro který Petr Štěpán z XIII. STOLETÍ složil hudbu, a za doprovodu malých dětí pojaly celý výstup tak trochu ve stylu Hugových „Bídníků“. Přestože se holky snažily a jako minule daly do svého uměleckého záměru maximum, nezapůsobilo na mě jejich vystoupení zdaleka tak silně jako na první Magické noci, kdy za doprovodu skladby „Temple Of Love“ od THE SISTERS OF MERCY předvedly pod rouškou mystické atmosféry naprosto úchvatný rej „vlčích víl“, jenž svou dokonalou choreografií a bezchybnými výkony všech tanečnic jedním slovem bral dech. Je ale jasné, že takový výkon – a vlastně i nápad – není vůbec snadné „přetřískat“ a ne každý námět zapůsobí tak, jak umělec zamýšlí a kolik do něho vloží sil. Kouzlo okamžiku je totiž vždy do značné míry nevyzpytatelné.

     Ač to možná vyzní hereticky, jednoznačným vrcholem večera pro mě nebylo XIII. STOLETÍ, ale BRATRSTVO LUNY. „Třináctka“ mi doufám odpustí, když jí tak trochu alibisticky připomenu, že na první Magické noci tomu bylo naopak, a Petr Štěpán snad ponechá svého Werewolfa na řetězu a nepošle mi ho po krku. Ale to, co tentokrát předvedl „Bratrský ansámbl“, a reakce obecenstva v průběhu setu i při odchodu kapely z pódia, mě naplnily přesvědčením, že se z tohoto původně experimentu dvou dlouholetých přátel za dobu osmi let zpečetěných jedním demem, singlem a třemi alby stal neuvěřitelně vypracovaný hudební organismus se záviděníhodným vlivem na své okolí, který je naštěstí skrznaskrz pozitivní – především hluboce humanistický a osvětový, i když pro někoho poněkud donkichotským způsobem. Jenže svět potřebuje „blázny“, co se budou neohroženě rvát i se zdánlivě nezlomitelnými lopatkami větrných mlýnů! Nebo snad ne? Na příkladu BRATRSTVA LUNY je jasně vidět, jakou sílu má umělecky (v tomto případě hudebně) šířený světonázor a filozofie. Se svou třetí deskou se kluci dostali na vrchol tvůrčích sil a tento fakt potvrdili i živým vystoupením na Magické noci trubadúrů II (a to i po stránce pódiové prezentace), jež mělo takovou sílu, že přesvědčilo i mnohé dosavadní pochybovače o jejich tvorbě. V průběhu téměř dvouhodinového setu zazněly skladby z nového alba „Carpe Diem“, konkrétně „Carpe Diem Corporation“ (před níž Petr Štěpán v roli kmotra nečekaně pragmatickým způsobem novou desku pokřtil, resp. svěřil ke křtu samotné kapele tím, že z ní odehraje co nejvíce skladeb), „2084“, „Mezi sfingami“, „V rozvalinách“, „První z prokletých“ a klipová „451° Fahrenheita“, ale i dva kousky z předešlé „La Loby“: titulní „La Loba Ante Portas“ (která celý set otevřela, samozřejmě až po mluveném intru od Petra Štěpána) a úchvatné „Bílé Karpaty“. Bratrstvo ovšem hráblo i do „truhly po babičce“, takže jsme se dočkali také dvou „cetek“ z nesmělých začátků, konkrétně písní „Neplakej“ a „Čertisník“ z dema „Gotická duše“; jako „mezičlánek“ pak zazněla skladba „Tělo je chrám“ z debutu „Goethit“. Neumím si představit lepší tečku za koncertem BRATRSTVA LUNY než úderné a chytlavé pecky „Nomen Rosae“ či „Signum Diabolicum“. A právě druhou zmíněnou zakončili „Bráchové“ své vystoupení – ve velkém stylu! Ovace a nesouhlas obecenstva s odchodem kapely z pódia byly více než dojemné, ale R. X. Thámo se gentlemansky omluvil, že „nemůžeme zdržovat naše hosty XIII. STOLETÍ, kteří potřebují včas odjet domů“.

Bratrstvo Luny a Carpe Diem Corporation show

     Po zvukové zkoušce hvězda večera ještě na dvacet minut opustila scénu a před pódiem proběhla druhá scénka Rytířů Fortuny. Tentokrát jsem ani moc nepochopil, co tím chtěl básník říct, mám pocit, že šlo o jakýsi „konkurz“ na post hradní stráže. Všichni se snažili, seč mohli, nicméně já v tom postrádal větší hloubku a šarm. Rytíři letos vsadili na humornou notu, na mě to ale chvílemi působilo dost křečovitě. Srovnám-li jejich oba výstupy s předloňskou trilogií „Zlomená růže“, je to, jako když vedle sebe položím dva meče – z hliníku a ze saracénské ocele.

XIII. století

     Co říci k vystoupení XIII. STOLETÍ? Zde jsou myslím veškeré superlativy a konstatování profesionality a tvůrčího nadhledu ostřílených matadorů českého gothic rocku, stejně jako donekonečna opakované odříkávání léty prověřených hitů – jež měly tu sílu a charisma, aby se staly pevnou součástí „národního rockového folkloru“, jinými slovy měly moc zlidovět – pověstným nošením dříví do lesa nebo sov do Athén. Jejich koncert byl jako vždy naprosto perfektní a strhující! Kapela použila osvědčené schéma, kdy celý set otvírá intro ke skladbě „Gotika“, po kterém následuje úvodní píseň „Kabaret Voltaire“ z posledního řadového alba „Dogma“, a závěr obstarávají dva přídavky v podobě „Fatherland“ a „Růže a kříž“. Mezi jinými pak nechyběly osvědčené a naprosto neodmyslitelné pecky jako „Elizabeth“, „Mystery Ana“, „Prokletí domu slunečnic“ nebo „Justina“. Tentokrát však zazněl i jeden bonus, a sice avizovaná skladba „Bohové na strojích“ ze Štěpánova projektu HINDENBURG. A musím přiznat, že mě z ní pořádně mrazilo v zátylku. Petr má přirozené charisma, jež umí prodat i ve svém hlase, a tady ho zúročil, jak se patří. Na druhou stranu není otrokem své image, a když si vzpomenu, s jakou nonšalantností a vtipem křtil novou desku BRATRSTVA LUNY, je mi tenhle srdcem i duší pořád kovaný punker čím dál sympatičtější.

     Jediným kazem jinak opět výborné organizace bylo podle mě trochu nešťastné umístění prodejních stánků v balkonové části „kulturáku“, čímž byly postaveny mimo hlavní proud návštěvníků a bohužel i do clony decibelů, což během vystoupení kapel nepříjemně stěžovalo komunikaci s prodejci. V malém salonku v patře probíhala expozice uměleckých fotografií kralupského srocení URBEX TEAM a musím říct, že jsem na těch sugestivních momentkách mohl oči nechat. Duch těchto opuštěných míst na mne přímo sálal a leckteré záběry by vůbec nebyly marné na obálky alb industriálních nebo avantgardně-blackmetalových kapel. Magická noc trubadúrů II se tedy i přes drobné slabiny a menší návštěvnost celkově vydařila, i když u mě má „jednička“ přece jen o něco navrch. Ale jak už jsem zmínil, každý zážitek je svým způsobem specifický a neopakovatelný a ne vždy ho jeho následník musí nutně ve všech aspektech překonat. O tom to ale nakonec není, podstatné je, že se všichni skvěle bavili, umělci neodcházeli s pocitem marnosti a všude vládla současnému světu tolik chybějící atmosféra vzájemné sounáležitosti. A po této stránce splnila Magická noc trubadúrů II svůj účel beze zbytku.

Bratrstvo Luny s hostujícími ženami: Terezou Holubovou, Anniki Fokk a Lenkou Vořechovskou (zleva)