Románový příběh „Největší z pierotů“ je psychologickou studií o cestě umělce za vyjádřením svých představ a poetickou básní o divadle a lidském životě. Anotace nové písně Bratrstva Luny „Největší z pierotů“: přímou inspirací pro sepsání textu byl stejnojmenný životopisný román Františka Kožíka o nejvýraznějším představiteli evropské pantomimy 19. století. Jean-Babtiste Gaspard Deburau byl francouzský mim českého původu. „Jeho příběh je poutavým obrazem životní pouti hledajícího a po lásce a porozumění toužícího člověka. V období poroby byl i poslem naděje …“ Autor napsal román v době okupace. „…po vzrušených dnech přišel Mnichov. Cítil jsem tehdy skoro jako povinnost vyprávět českým čtenářům o slavném francouzském herci, který byl původem Čech. Byl jsem vzdálen od archivů a pramenů; zato jsem se všemi ostatními prožíval dobu, která i mému námětu vtiskovala nové poslání. Romantický příběh předměstského divadla se stal symbolem obecné platnosti. Chtěl jsem, aby vlastní bolesti a vědomí o utrpení ostatních naučily Deburaua obětavé lásce,“ napsal v doslovu k románu František Kožík. Lidé pak autorovi děkovali za umělecky zpracovanou naději znázorněnou „bojem malého mima proti všem“! Doslova psali: „Děkujeme za celý národ Pierotů!“

Ukázka z knihy (s. 382):
„Jestlipak si někdo někdy vzpomene, že jsem vzkřísil Peirota – z mrtvých?“
„Tys ho přece nevzkřísil. Tys ho stvořil. Víš, jak ti říkají herci?
Král Pantomimy, Pierot první!“.