Šafrán karpatský
líbá čerstvý sníh,
žádný dotek lidí
nepřináší stín.

Šafrán karpatský
dýchá volnost hor,
na malebných stráních
slýchá vlčí chór –
svobodu si brání.

Nebe a kámen, slunce i měsíc,
voda a oheň, v sedle vlasy vlají
a stopy Luny září na bocích;
do klínu snů hvězdy padají.

Tolikrát stoupání za vůní tvou bolelo,
srdce rve vášní smyslné bolero.
Fialová je barva magie a čar,
genius loci v nádherných očích zůstává dál.

Šafrán karpatský
má k divočině cit,
proto zůstává
pozorným na očích.

Šafrán karpatský
faunu vnímá srdcem,
ave dá intuicím,
nekšeftuje s chtíčem.

Podkovy hlásí štěstí
v úrodném kraji,
ve vlasech vítr
a hrozny zrají.

Kráčíme cestou jinou…
Pokrevní varovali!
Však srdce bije touhou…
Princ zůstává Malý!

Z moudrostí Citadely dech se tají…

Nebe a kámen, slunce i měsíc,
voda a oheň, v sedle vlasy vlají
a stopy Luny září na bocích;
do klínu snů hvězdy padají.

Z koňských hřbetů do dlaní putuje nejvíc smíchu
na větrný mlýn, tváře nevinných i siluetu Řípu.
Epizody v písku kreslí erby nadějí,
které s námi proti splínům boje svádějí!

Šafrán karpatský
zalil jarní sníh,
žádný dotek lidí
nepřináší stín.

Šafrán karpatský
má důstojnost i víru,
je šaman v travinách –
ta volnost dává sílu.
Rytíř má jej rád!