DVD vyšlo jako příloha rock metalového magazínu PAŘÁT (#27, zima 2008)
DVD kompilace, 2008, CRYSTAL PRODUCTION

Uvedení videoklipu v PAŘÁTU: „Do hlavní role našeho videoklipu je obsazena růže. Na skládce průmyslového města umírá. Na pomezí reality a snu se dostává do rukou novodobých Trubadúrů. Společně se vydávají na dlouhou cestu za nadějí: „ . . . jsou dny co byly, na ty co přijdou, se musíš ptát . . .“

Klip se natáčel v malebném kraji spisovatele Oty Pavla v povodí Berounky a na zřícenině hradu ze 13. století.

     Do roka a do dne se v prosincovém Pařátu objevila příloha ve formě DVD s klipy tuzemských kapel. Design je tentokrát trochu méně nápadný, vyhlíží moderněji a mně se líbí více než ten minulý. Posledně se na placku vešlo 22 klipů, tentokrát je jich o tři méně, ale i tak solidní nadílka a v podstatě stejná stopáž. A abych držel kontinuitu s recenzí na první díl Stínů z podzemí, opět volím dvojité bodování podle pravidla kvalita obrázků (první číslo v závorce) a kvalita hudby (druhé číslo v závorce). A stejně jako před rokem, klipy podle vzoru „někde postojíme, budeme hrát a někdo nás natočí“, nemají šanci na lepší než průměrné hodnocení.

     Kombinace hraných sekvencí a záběrů na kapelu je k vidění čím dál tím častěji. Verze Crashpoint (Enigma) patří k tomu lepšímu, co lze v případě zmíněné metody vymyslet. Podivná postavička v masce vypadá zajímavě, navíc hudební stránka nezaostává, spíše naopak. Nedávno vydané album se v bodovačce Pařátu umístilo na skvělém 6. místě (7+8). V Břitvě 2006 se Sad Harmony (It Used To Be Away) vešli na stupně vítězů (třetí místo alba Somnambul), na téhle kompilaci to bude také tak. Hraný klip, ve kterém vedle slečny hraje i zpěvák, střídá černobílé záběry s kolorovanými a ti dva k sobě marně hledají cestu (8+8). Nechtěl bych být v kůži blondýnky, která pobíhá po lese a kolem ní se k zemi poroučí jeden strom za druhým. Free Fall (Reality) se svým melodickým a svižným metálkem celkem potěšili (7+7). Dlouho očekávané album Ador Dorath (Words) snad konečně na sklonku roku vyšlo a ochutnávka nenechává na pochybách, kdo vládne tuzemskému obskurnímu metalu. Nářeznické pasáže se prolínají s odlehčenými, řev se střídá s andělským hláskem a obrázky, namíchané z úryvků stařičkých filmů připomínajících éru německého impresionismu 20. let minulého století, patří také k tomu zajímavějšímu, co DVD nabízí (7+9). Dark Gamballe (Večer pod kometou) se svým klipem bodovali i na televizní obrazovce, přesto mě tahle animace příliš neoslovuje… jistě, je to znepokojující, ale mě se prostě rukopis animátora nelíbí. Co člověk to názor, tak mě za ten můj nekamenujte. Skladba z loňského alba je typickou prací kapely, ale už jsem od DG slyšel lepší (5+7). Mortifilia (Like A Beast) a opět míchání „kapela v akci + hrané scény“, a to scény docela drsné… ne přímo, ale to, co z klipu vyplývá, je drsné určitě. Skladba z alba Embrace, jedna z těch lepších a rychlých, komplet recenze také nedávno na Fobii vyšla (7+7). Octagone (Inflexed Signblade) a znovu verze „kapela + něco“. To „něco“ je motocykl Sudhoven 1000 a na něm skandinávský závodník Styk Pohlavson – kapela je asi kopa veselá. Hudebně je to ale řádný nátěr, brutální industriální death metal (5+6). Pandemia (Devious Omen) sestříhala do svého klipu záběry z jihoamerického tour v roce 2003 a není tedy divu, že skladba pochází z letitého alba Personal Demon. Záběry jistě zajímavé, ale kvalita obrazu kolísavá. Klasický death metal (5+6). Tortharry (Case7) nedávno vydali další album, celé věnované sebevraždám. O jedné z nich pojednává i video. Slečna dá svému příteli vale a ten to řeší skokem ze střechy. Opět střídání záběrů na kapelu a na herce. Hudebně přímočará deathmetalová vypalovačka, možná i s dotyky thrash metalu (7+7). Jako bílá vrána mezi černými se mezi zbytkem vyjímá produkce Rentgenu (Já už vím). Kapela v brnění a s meči v rukou pobíhající po loukách nebo kolem ruiny budí tak trochu škodolibý úsměv. Hudebně průměrný heavy metal (4+4).

     Asmodeus (Zánik domu Thrasherů) je ve formě. Jedna z novinek připravená speciálně pro výroční CD + DVD pokračuje v cestě nastolené na Sabatu a dovršené na Řetězu. O klipu už jsem jednou psal, ale tak, že jsem nerozuměl smyslu… No nejdříve mě poučil autor textu, poté pár vět ke klipu v časopisu, takže uvádím na pravou míru – jedná se parodii, ve které si sadista libuje ve sledování utrpení na internetu a jemu podobní, kteří se kdesi sejdou, jsou odhaleni a jejich dům je na konci srovnán se zemí. Postavu internetového zvrhlíka hraje Lukáš Langmajer, který nedávno zabodoval ve filmu Bobule (8+10). The Pant (In The Crowd) jako jediní nabízejí čistě koncertní podívanou z nějakého klubíku. Malé pódium, málo světel. Skladba je z připravovaného nového alba, kříží se v ní hard rock s metalem (4+6). Bratrstvo Luny (Bratrstvo luny) a čistě hraný klip, v hlavních rolích členové kapely putující s růží nalezenou ve smetí, kolem nich tu a tam proběhne čertice. Nechybí kostýmy, měsíc v úplňku, svíce, starý hrad – inu gotický rock (8+7). Pergamen (Vyhnanec novověku) dodali klip ke skladbě z loňského alba Nechutné divadlo poetického komba Pergamen a je to přesně ten případ, kdy v nějaké místnosti kapela jakoby hraje. Album jsem recenzoval nedávno, takže jen krátce – obstarožní ponurý black metal (5+6). Lidé kráčejí městem a k tomu hrají Forgotten Silence (Mezzocaine). Zrychlené i zpomalené záběry z ulic, tramvají i nákupních center, dva obrazy vedle sebe, hejno ptáků, vlaky, v polovině se objevuje zpěvák a posléze i nahé mužské postavy zamontované do ulic (5+8). Album Relief bralo v Břitvě za rok 2007 stříbrnou medaili a Dying Passion (Innocent) jím potvrdili vysokou úroveň své tvorby. Klípek je poměrně netradiční, záběry ze svatby tak z roku 1980 (také jsem na takové tenkrát byl – smích), ženich, nevěsta, hromada hostů, děti, dospěláci, tance, jídlo, pití, klábosení – podobné obrázky nabízela v poslední době ČT v pořadu Retro (7+8). Hudebníci z kapely a hlavně zpěvačka Andrea zaplňují celou dobu obrazovku a Memoria (Splintered Heaven) nabízí umělecký videoklip. Chvílemi jsou obličeje rozmazané, chvílemi barevné, pak černobílé a výsledkem je něco jako koláž nálad, která mě ale příliš nebaví. To hudba je na tom (u mě) lépe, recenzi si také můžete dohledat (6+8). Záběry z města, po kterém se prochází podivný drátěný mužíček, vybydlené místnosti, sem tam záběr na hrající Apatheiu (My Personal Sun), noční město, plyšový medvídek (nebo co to je – smích), záměrně poškozená kvalita obrazu – k předkládané atmosférické hudbě příjemný doprovod (8+7). A jsme na konci, minule Liveevil (Lucid) DVD otevírali, dnes uzavírají. I tentokrát se hraje z jediného alba Arctangel a kromě záběrů na hrající kapelu se objevuje i slečna bloudící dalšími polozdemolovanými místnostmi. Nějak se stává moderním, že se zdevastované kdysibyty objevují na fotkách a v klipech kdejakých kapel (7+7).

Top 3: Asmodeus, Sad Harmony, Ador Dorath

Čas: 79 min

(zdroj: FOBIA zine, Johan)