„Kdysi lidé věřili, že když někdo zemře, jejich duše odnese Vrána do Země mrtvých.
Ovšem někdy, když se přihodí něco velmi zlého a odchod doprovází nesmírný smutek,
tak duše nenajde pokoje. A tak někdy, jenom někdy ta Vrána duši zavede zpátky,
aby mohla vše špatné napravit.“ (Z filmu The Crow – Vrána)

Nade mnou žádný prostor.
To už je smrt? Asi mám spát.
Po roce oheň ovládl město
a matka země lůno otvírá… otvírá!
Matka země lůno otvírá!

Toužil jsem se vrátit zpátky,
má vendeta nastává.
Svatební zaprášené šaty.
Vzpomínky bolí! A Vrána přilétá!
Vzpomínky bolí! Vrána přilétá!

Kolem lidí křídly mává,
nebojte se, není zrádná.
Ten, kdo žije, nechá žít,
nemusí se skrýt!

Než vynese ortel smrti,
dříve odsud neodletí.
Chechotání v nočních tmách
bez útěchy v modlitbách!

Vrána se vrací,
Vrána se vrací.
Mstitel dluh splatí,
Mstitel dluh splatí.