Polibek zemi přes bosou nohu,
němá jsou ústa prastarých bohů.
Udatné stromy kráčejí staletí
po půjčené půdě od dětí.

Člověk je malý, ochotně slepý,
Ďábla si hýčká, miluje klepy .
Děsí nás vize Oscara Wilda,
za plátnem lží se skrývá červí farma.

Když stromy pochodují, tak srdce země duní.
Když stromy pochodují, tak srdce země duní.
Opus Magnum alchymie pod pláštěm nočních hvězd
Cesty plné zázraků, krok jsou stovky let.

Kořeny drží více než víra,
lačnost je věčná, už to tak bývá,
fatální souboj, vítězství nebude,
mízu snů ryk bojů zabije.

Kořeny živé s korunou spjaté,
na špalcích hlavy laškují s katem,
chraňme si pouto z té nitě vesmírné,
magie bílá volá síly nesmírné

Když stromy pochodují, tak srdce země duní.
Když stromy pochodují, tak srdce země duní.
Opus Magnum alchymie pod pláštěm nočních hvězd
Cesty plné zázraků, krok jsou stovky let.

Je dlouhá cesta k tomu slyšet, jak kráčí noc,
nenajde cestu domů, kdo moudrosti je prost.
Je dlouhá cesta k tomu slyšet, jak kráčí noc,
z pláče klíčí naděje, prosí nás o pomoc!

Bohatství dávají z jejich stínu
svatyně umělců, předlohy rýmů.
Doteky zázraků, lásky sdílení,
žoldáci konzumu ať dál neplení.

Na naše bedra důsledky činů,
není tu na koho svádět vinu.
Jsou škody, za které nepůjde platit,
musíme dětem půjčené vrátit!

Když stromy pochodují, tak srdce země duní.
Když stromy pochodují, tak srdce země duní.
Opus Magnum alchymie pod pláštěm nočních hvězd
Cesty plné zázraků, krok jsou stovky let.

Nenechat stromy zestárnout je velký hřích,
je to jako zakázat všem našim dětem smích.
Planetu rabují stáda dobyvatelů,
verbujme do boje kichoty – legie andělů!

Když stromy pochodují…