La Loba Ante Portas, Irockshock, Petr Korál

BRATRSTVO LUNY – La Loba Ante Portas
LunArt Records & Élysion / 51:23 + 10:49

První, co vás doslova praští do očí, dostane-li se vám do rukou nové album – respektive rovnou dvojalbum, byť trošku zvláštní, viz závěr recenze – tajuplného gothicrockového uskupení Bratrstvo Luny, je výtvarně opravdu nádherný papírový obal. Jeho autorem je i ve světě vysoce respektovaný undergroundový umělec Jaromír ‚Deather‘ Bezruč a nejde o dnes už vcelku běžný digipack, ale doslova luxusní knížečku. A co samotný hudební obsah, nakolik ten vás praští pro změnu do uší?

Buďte si jisti, že velice výrazně. Myšleno samozřejmě v dobrém. La Loba Ante Portas volně rozvíjí odkaz předchozího neméně zdařilého alba Goethit (2009). Pokud jste si už dříve oblíbili podmanivé, jak jinak než přízračně potemnělé nálady v hudbě skupiny i v poetických textech Hraběte R. X. Tháma, i tady se jich dočkáte v míře vrchovaté. Tajemné, zneklidňující, uhrančivé… to jsou přívlastky, jimiž můžete tvorbu Bratrstva Luny zahrnovat od začátku až do konce. Přitom třeba v už zmiňovaných nesnadno uchopitelných, abstraktně pojatých textech se soubor vcelku umně vyhýbá většině žánrových klišé, aniž by ale zároveň popíral podstatu gotického rocku.

Tedy, rocku – on je to tentokrát místy už spíše gothic metal. Od minula Bratrstvo Luny zas o něco přitvrdilo. Ale jen v některých skladbách anebo jen v některých pasážích, jako by si dobře uvědomovalo, že všeho moc škodí a stereotyp dokáze být zákeřná potvora… Koketérii s metalovou svůdkyní se ale nelze příliš divit, pokud zjistíte, že kytarista a téměř výhradní skladatel kapely Lord Darkthep je vlastně Pavel ‚Payo‘ Merkl, v minulosti hrající v doomových spolcích Confiteor a Monasterial Crypt, a že za mikrofonem i tentokrát stál Maestro Xpíl neboli Matěj Lipský známý z Masturbace nebo Negative Face.

Tematicky se obsahu alba poněkud vymyká píseň Továrny na smrt, Auschwitz – Birkenau. Záměr zpracovat toto ožehavé téma, jemuž se rockeři obvykle obloukem vyhýbají (protože dobře vědí, jak obtížné to je), je nepochybně chvályhodný. Ale tady už se chvílemi pod textařem Thámem propadá tenký led jisté naivity. Přece jen větší metaforičnost, respektive výraznější upotřebení pouhých náznaků a symbolů, by tu nebylo od věci. Trošku zbytečné mi vzhledem k jejich celkové stopáži připadá oddělení dvou skladeb a jejich umístění na samostatném druhém CD. Ale je pravda, že jsou stylově trošku jinde už jen proto, že Signum Diabolicum (mimochodem znamenitá věc!) nesložil Lord Darkthep, ale Piotr Pšotek.

Petr Korál  4/5