Touha se utápí v hlubokých kalužích,
život je lože ustlané na růžích.
Na útesu žalu postáváš v černých brýlích,
modlíš se, ať vítr si odnese tu bolest, co sílí.

Bratrstvo Luny se zrodilo v krvi.
Tekly i slzy, dnes na sny je brzy.
Bratrstvo Luny dech draka cítí.
Bouřící vlny nepolknou žití.

Nejde to, odejít z Alcatrazu duše zazděné,
víra ti chybí a všechno jeví se ztracené.
Jsou dny, co byly, na ty, co přijdou, se musíš ptát,
touha se vrací, hlasitě volá: „S bráchou koně splaš!“

Bratrstvo Luny, sny znovu žijí.
Bratrstvo Luny, sirény pějí.
Bratrstvo Luny do tmy se vrací.
Bratrstvo Luny s démony tančí!