RECENZE  – GOTICKÁ DUŠE

SANCTUARY

autoři: Bob Lučan & Ezechiel

Napsal uživatel Ezechiel | Středa, 06 Únor 2008 10:37| Sdílej

Česká gothic rocková formace Bratrstvo Luny nedávno vydala debutovou desku „Gotická duše“. A právě na tu si můžete přečíst hned dvě recenze, a v soutěži vyhrát jedno z limitovaných CD…

Bratrstvo Luny – Gotická duše 2007, ČR
Styl: old school gothic rock
Sestava: Hrabě R. X. Thámo – texty, Lord Darkthep – hudba, kytary, samply bicích
Zvláštní hosté: Maestro Xpil – zpěv, Piotr Pšotek – samply, mastering
Skladby: sedm skladeb – 1. Bratrstvo Luny, 2. Neplakej, 3. Vrána se vrací, 4. Trubadúr, 5. Fantasmagorie, 6. Čertisník, 7. Jméno růže, bonus – videoklip Bratrstvo Luny Total time: 29:31
Vydáno v limitovaném nákladu: 313 kusů

Nejprve se sluší dát přednost milému hostu, Bobu Lučanovi, který recenzi uveřejnil před nedávnem na svém blogu. Rozhodně ale dočtěte článek až do konce, kde se dozvíte jak vyhrát CD „Gotická duše“.

Ať žije český gothic rock-debut Bratrstva Luny

Autor: Bob Lučan

     Zrcadlo gotické duše, oči překrásné, jakou že to tajnou moc v sobě ukrýváte, že tomu, čeho se váš pohled tkne, buď život, či smrt strašnou přivoláte? Přiznám se bez mučení, že jsem si myslel, že ona pravá to podstata gothického rocku částečně vymizela, ale k mému překvapení jsem zjistil, že pesimistické smýšlení zde není zcela na místě. Když s něhou spočinu u debutního monolitu GOTICKÁ DUŠE od mystické formace Bratrstvo Luny, tak i má duše slastně se zachvěje. Rozprostřenost tolika podmanivých melodií má za následek, že zmar už méně navštěvuje srdce mé dojista. Demo Gotická duše mě už v prvních tónech přesvědčilo, že po „XIII. století“ nepřijde století čtrnácté, ale právě magický úplněk BRATRSTVA LUNY, což je zároveň i nadmíru důstojným otevírákem sedmihradského pětiúhelníku. Upřímně mohu pronést, že pokud by šlo o regulérní album, určitě by se tahle tesklivá noční hymna, plná emocionálních kytarových tónů stala adeptem na přední příčku v souboji o singlový hit.

      Však smrt je popíráním života a astrální svědci Bratrstva Luny nás svým zrakem not provedou něžnou cestou, v nichž cit lásky rozkvétá. Životodárné plameny ve vaší mysli dále žhnou a pokud vás úvodní jemně našlehaná melodie lehounce rozplakala, pak vězte, že jste z kalichu zapomnění doposud jen usrkli, tak prosím NEPLAKEJ -te, protože Mistr prolog už cituje z kultovního filmu The Crown/Vrána a zároveň dává jasně najevo, že VRÁNA se vrací a je jenom na vás, zda chcete uvěřit. Hluboký konejšivý vokál v doprovodu bohatýrského druhého hlasu vyvolává pocity pozitivní úzkosti. Vybroušená dekadence a zvony smrti vyzvánějí na znamení pomsty.

     Jedno je však jisté. Má vnitřní múza mi, jen tak mezi řečí, sdělila, že pokud tenhle debut obsahuje klišé, což se týká jak samotného názvu alba, tedy Gotická duše, tak i dnes už kýčovitého symbolu růží, potemnělých soundtracků a dostávám se až ke scénické motivaci hodnostně starším jihlavským vzorem, pak také ovšem musím konstatovat i to, že právě tyhle tolik typické aspekty mně na naší scéně chyběly. Proto oprašte první dvě desky šťastné to Třináctky a ponořte se formou slovanského konceptu do věků dávno minulých a přesto tolik současných. Bratrstvo Luny mě utvrdilo v tom, že jsou schopni nést pochodeň společně se slovanským bohem Radegastem, vždyť Morava a Česko toť jedna zem jest. Připočteme-li k tomu i fakt, že po legendární flotile XIII. století je Bratrstvo Luny další kapelou, nebo snad důstojným, projektem, který dělá čest českému jazyku. Důkazem budiž i to, že poeta Hrabě R. X. Thámo má na „sedmeru krkavců“ sedm skladeb a hostující vokalista Maestro Xpil oplývá výbornou dikcí, i když ta v těch nejhlubších hlasových polohách přece jen mírně pokulhává. Tahle nacionální mozaika má svou krásně pobledlou tvář.

     Černý drahokam TRUBADÚR je zase takový sladkobolný kompromis mezi poetikou a nádhernou kytarovou sklíčeností, který připomíná dávné časy mordýřských balad a zasněných poutníků, jejichž hlasy slyšíme až do dnešních dnů. V podstatě celá stříbrná kohorta se nese v démonických náladách, lehce připomíná nephilimovské pole „Celebrate“. Kdo by snad měl málo teplé krve, nechť vstoupí se mnou na platinové území FANTASMAGORIE. O to víc je vítán ten, kdo má gothickou duši ještě z dob, kdy vyšla Phantasmagoria (1985) britských The Damned, mimochodem oblíbená deska Maestra Petra Štěpána. Tahle nostalgická šifra snad ani více komentářů nepotřebuje. Dříve, než se rozzáří nad karpatskými lesy nazlátlá lampa měsíce, dávající světlo zvané ČERTISNÍK, jenž rozptyluje vaši mysl křišťálovými tóny samplů, nasaďte si na svou šíji amulet útěchy a proplouvejte hrabstvím rozmarných samplů, evokujících „Legendu o krysaři“ od karpatských kolegů z krvavého opusu Nosferatu. Bublání kytary vás zavede do alejí modrých růží. Pokud si vytáhnete tu správnou tarotovou kartu, můžete jednu z těch vábných vonných růži pojmenovat, což je předzvěstí impozantní finální tečky s příznačným názvem JMÉNO RŮŽE. Kdo kýčem shledal by tenhle název, nechť obhajobou mu jest stejnojmenný to historický epos z roku 1986 s Seanem Connerym v hlavní roli. Sborový zpěv v refrénech evokuje gregoriánské chorály zvráceného řádu zhýralých františkánských mnichů, v tomhle případě však je opatství pod dohledem bratrstva jiné krve.

Tak tedy povstaňte!

     Kouzelný verdikt Lucia zní: Zda něhu větší jste kdy viděli ve vašich městských zdech, zda v ctnostech emočních v tuzemské to kráse někdo ji snad předčí? Úroveň a melodie překvapivě příjemné zvláště pak, když melancholický hlas Maestra Xpila doprovázejí kovové výkřiky Lordových kytarových strun. Nasamplované, provokativně monotónní bicí dokazují, že v jednoduchosti je síla a když k tomu všemu připočteme bohatý stylový booklet s fotografiemi, s přímočarými sugestivními texty a bonusovým videoklipem k úvodnímu štychu Bratrstvo Luny, pak je tohle demo jak převzácný plod jabloně. A to vše za pouhých 99 Kč. Nezbývá mi nic jiného, než klukům požehnat a dát jim doporučení s razítkem vlčího bafometu.

Tak tedy Hrabě R. X. Thámo a Lorde Darkthepe a spol., prošli jste Bobovou vstupní prohlídkou.

Ave Nosferatu!

Bratrstvo Luny – Gotická duše

Autor: Ezechiel

     Moje stručné hodnocení v sobě sice nebude mít tolik poetiky, jako Bobova recenze, o to pragmatičtěji se však pokusím na debut Bratrstva Luny podívat. Co tu tedy máme? Je to nosič o sedmi písních, obohacený jedním klipem a silnou inspirací počátky gothic rocku v Čechách. Debut vydali pod hlavičkou lunArt Records Lord Darthep a Hrabě R. X. Thámo, kteří jsou zároveň autory textů a hudby. Otevřeme tedy CD a podíváme se dovnitř.

     Vykoukne na nás našlapaný dvanáctistránkový booklet na kvalitním papíře, který zpracováním vůbec nepůsobí dojmem „první desky“, a je na něm vidět, že kapela vizuální stránku věci nepodceňuje. O tom svědčí i stylizovaná fotografie ústřední dvojice na prostřední dvojstránce. Kromě fotek máme v bookletu texty, opatřené pro jistotu i anglickými překlady a různými ilustračními obrázky – vše okořeněné dnes již možná až příliš tradičními atributy rozpadlých hradů, náhrobků, růží a samozřejmě Luny v úplňku.

     Těchto prvků jsou ostatně plné i české texty Hraběte R. X. Tháma, a ne nadarmo tak Bratrstvo Luny přivolává z hlubin věků vzpomínku na textově začátky XIII. století z let ranně devadesátých. Tento pocit navíc jen podtrhuje stylizovaný vokál…ale to už předbíhám. O slovech napoví více již samotné názvy písní (Bratrstvo Luny, Vrána se vrací, Fantasmagorie, Jméno růže apod.), a i když je každý text postaven na vzletných poetických obratech, ne vždy se vyhne náznaku patosu, nebo naopak přešlápnutí vedle. Ale mějme na paměti, že „Gotická duše“ je debutem Bratrstva Luny, a může si tedy drobné dětské neduhy dovolit. Přesuňme se dále, k hudbě.

     Hned po založení CD do přehrávače a stisku PLAY se ozvou syntetické bicí ve stylu „Horizontu událostí“, které vzápětí přikryje pěkný hladivý souzvuk basy, efekty dozdobených kytar, klávesových ploch a dobře odvedeného zpěvu. Tomu ovšem daleko více sedne klidnější zpěvná linie, než výkřiky (naštěstí jich není mnoho), které spíše ruší atmosféru. Hudebně tedy zní celek příjemně (opět ne jako „první deska“), výsledný dojem trochu kazí jen výše zmíněné synthbicí (které by si lepší zvuk zasloužily, pokud to nebyl autorský záměr) a krabičkově znějící zkreslené kytary. Zvuk bych sice jako „rockový“ neoznačil, ale to není vůbec na škodu, deska „Gotická duše“ je celá klidnějšího, introvertnějšího a zamyšlenějšího rázu, a tak jí to i sluší. Ačkoliv i tady se občas pohoupeme na vlnách podobným vlnění jihlavské „Třináctky“.

     Pro někoho by asi bylo jednoduché šmahem odsoudit novou desku Bratrstva Luny jako „vypočítaný pokus svézt se na odlesku slávy XIII. století“, nebo „sbírku gotických klišé“, ale nebylo by to ani fér, ani pravdivé. Ano, Lord Dakthep a Hrabě R. X. Thámo jsou jistě ovlivnění tvorbou Petra Štěpána a jeho smečky (k čemuž se ostatně v bookletu „Gotické duše“ otevřeně přiznávají), ale z jejich tvorby je cítit upřímnost a snaha o vlastní přístup k věci. A to se cení. Navíc duší, které se neustále vracejí k prvotní tvorbě nejslavnější české gothic rockové formace je pořád dost a dost, a na kapelu, která by alespoň trochu nahradila její místo, se stále čeká. Tak proč by to nemohlo být zrovna Bratrstvo Luny? Potenciál by zde byl…