Goethit, Altergothic, Adalbert

GOETHIT RECENZOVANÝ V POLSKU II.
7. 2. 2010

Druhou recenzi zvěřejněnou na ALTERGOTHIC má na svědomí redaktor ADALBERT. Určitě musíme na tomto místě vyzdvihnout člena týmu BL  WLASOWA, který obě recenze přeložil a zdatně komunikuje s polskou scénou.

     Gotická scéna je poměrně rozlehlé území – je tam místo pro všechny- od již “posmrtných“ MODERN TALKING  se synťákem a vokálem z playbacku až po vyznavače Swaroga, kteří běhají s pravoslavnými gęślami (primitivní, lidový strunný nástroj) v plátěných kalhotech(nebo i bez nich) po Biskupinie. No, možná trochu přeháním, ale tyto kontrasty nemůžou rozhodit žádného skalního příznivce CASTLE PARTY. Vampýrské texty v češtině již nikoho nepřekvapí a to je dobře…   Píšu to, abych hned na začátku poznamenal, že české BRATRSTVO LUNY hraje gotický rock a to bez výjimky a je jedno, že se v této muzice těžko hledají ozvěny FIELDS OF THE NEPHILIM nebo SIOUXIE AND THE BANSHEES. Pro mě je BRATRSTVO jasnou gotikou, i kdyby jen proto, že svou tvorbu deklamuje pod heslem “Jsme gotičtí trubadúři“. Taková auto-identifikace nás jasně zmanipuluje a zároveň nasměruje. Proto v tom všem budete hledat těžko druhé dno. Takový postoj můžete kritizovat, ale nemůžete odmítnout jeho upřímnost.

     Pojďme se tedy podívat zda nás BRATRSTVO LUNY o svojí upřímnosti přesvědčí.   Od začátku je nahrávka zamračená a romantická zároveň. Možná to nejsou mračna a romantismus jako v „Nosferatu“ Wernera Herzoga, ale poslouchajíc intro Dejá-vu a hned následující kousek Karneval recyklovaných halucinací, tak musím říct, že to vůbec úsměv na tváři nevykreslí a že mi je líto každého upíra s plastovými zuby, protože mu nezbude nic jiného než se spokojeně tvářit. Klávesy znějí tak jak mají a jako celek se to vrývá do paměti. Karneval recyklovaných halucinací je ukázkou,úžasné melodie, skvělého tempa s odkazem na dávné hudby. Zpěvák neboli Maestro Xpíl zvolil vhodné klima a zpívá nevrle, studeně a jeho vokál mě spojuje se zpěvem Petra Štěpána. A to není stížnost! Celkově mě tento kousek spojuje s Transylvanian Werewolf od XIII.STOLETÍ a není to jen o jazyku. Ale je třeba také přiznat, že BRATRSTVO LUNY má svůj vlastní styl, mnohem více lyrický než XIII.STOLETÍ, i když ne tak rockový.Také půjdu přes produkci, protože kytary se mi zdají zatažené, schované, ale to není nic špatného, protože to vytáhne na povrch znovu již zmiňovanou lyričnost a to je vynikající. Další kousek Vampyrismus psýché je píseň ve stylu dřívějších úspěšných skladeb BRATRSTVA s tím rozdílem, že hudba je servírována na živo a to tvoří skvělý celek. Dodám, že skladba má vysokou úroveň a mě se tento styl obecně líbí a považuji ho za dobrý.   Utrpení z přežití  Pacific Elegy má několik vrstev, obecně na mě působí melancholicky. Přiznávám, že píseň svojí atmosférou zapadá do alba, na mě však neúčinkuje nějak výjimečně, i když má pěkný stylový chór v refrénu.

     Mým favoritem je určitě další kousek Tělo je chrám. Skvělé, delikátně jemné kytary a klávesy budují takový rozmarný nástroj zvratů, ale refrén je energický, povznášející… hodný hitparád. No a ty mistrovské sborové chóry. Vím, že to jsou samply, ale jsou ideálně vsazené do melodie písně.To není x-tý pokus dostat se do O Fortuny Carla Orfa tam kde nejméně pasuje, je to prostě o tom pomoci si samply s citem pro danou melodii. Obecně, jako celek aranžmá písně působí velmi působivě a skvěle. Kdyby byla píseň přepracovaná na metalový styl, tak by se THERION pod ní mohl bez ostudy podepsat.   Stín nad Toledem je další senzační kousek, zadumané sloky a znovu skvělý refrén. Je to zlatý důl melodií, který znovu odkazuje na dávnověké písně. Drzoanna o tom napsala lépe a já vás tímto odkazuji na její recenzi. Volání mrtvých básníků nejtěžší kousek celého alba, přestože kytary v popředí mohli být lépe vytažené (vyexponované), kvůli tomu se mi to odlišuje od stylu alba.Opět skvělá melodie, trochu dramatické a další skvělé klávesové aranžmá. No a nakonec Arbiter Elegantie neboli show akustických kytar.Teskná melodie a charakteristický nostalgický zpěv mi říká: „Ano to je….zpívaná poezie.Víš?“ Hledám, musím hledat dům, kytaru a pero. No, dobře to je velmi volně napsané sžití se se skladbou. Je to prostě nádherná píseň. Zajímavé je to po 3:12min ty klávesové tóny a sólíčka na akustické kytary, je to prostě skvělé.A to klávesové finále-fantazie.

Shrnutí: album jako celek vás vtáhne a poslouchá se více než příjemně a když k tomu připočtete krásně graficky udělaný booklet,  tak si myslím že žádný fanoušek temné hudby nemůže projít okolo alba, které je i hrou na slovanské vědomí bez povšimnutí.

Napsal: Adalbert
Přeložil:Wlasow